Východné mesto Fiore, ktoré sa nachádza severovýchodne od Oshibany v hornatom teréne. Končí v ňom dôležité železničné spojenie z Magnolie. Mesto je určené ako miesto konania summitov majstrov legálnych cechov.
Clover
34 komentářů u Clover
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Nemôže teraz utiecť, veď v tej izbe si nechal batoh! Preto len nechápavo sleduje, čo sa bude diať, no to už sa Aki akosi ubráni jej útoku a prekĺzne jej, pričom Moria chce brať rovno za ruku.* Ty uteč, ja ju zdržím! Ale pohni si! *Rozkazal mu, keď bol ťahaný k schodom, ale aj tak sa Akimu vyšmykol kvôli mokrým rukám. „Nemôžem využiť mágiu. Je to len človek a bola milá, aj keď nevedno, čo ju to popadlo. Koniec koncov, nad mágiou nemám ani poriadnu kontrolu a jediné využiteľné kúzlo je blesková päsť, no momentálne by som zranil asi skôr sám seba…“ V rýchlosti uvažoval, no to už sa žena rútila k schodom. Ohnala sa po Moriovi, aby ho odstrčila, no on jej ruku zachytil a pevna stlačil, v zápätí ňou ale šklbol tak, aby ju odsotil od schodov. Tým ju ešte viac naštval, no Akimu už poskytol nejaký ten čas a musel mysleť aj na seba a svoje veci. Preto prebehol do tej izby, pohľadom hľadajúc svoj batoh. Našiel ho, no žena sa teraz rútila po ňom, takže hádzal všetko, čo mu prišlo pod ruku, za seba, aby ju zdržal. Schmatol svoj batoh, no to mu žena už blokovala cestu z izby. „Mojou jedinou šancou je sa ju pokúsiť zahnať bičom, ale predsa jej nechcem ublížiť!“ Kričal po sebe v duchu a len ustupoval.*
*Takovou reakci od ní fakt nečekal. Takže překvapeně zamrká a jediné, co ho v tu chvíli napadne je opravdu jednoduchá strategie – útěk! Během útěku se snaží krýt si ksicht, aby to neschytal do nosu, což by vážně nebylo příjemné. Fotek na komodách ani nikde jinde si příliš nevšímal, takže samo sebou si nemohl spojit úmrtí synka. Krom toho – blonďáků je na světě milion!* Já se nejmenuju Shun! *Oznámí suverénně. Čapne Moriho za ruku a i s ním zkusí vyběhnout na chodbu. Žena je defakto cizí, takže tím pádem jeho plašák bije na poplach o to víc. Ruka modrovláska mu ale jistě za chvilku vyklouzne, poněvadž je stále ještě mokrá od vody. „Co to do ní vjelo? Já.. já jenom jsem chtěl nový tričko!“*
*V skutočnosti Morio už potreboval ísť aj na záchod, tak toho rovno využil. Zdvihol záchodovú misu, rozopol si nohavice a proste, ďalej to pozná asi každý. Tomu pišťaniu ani nevenoval pozornosť, nemal prečo. Proste sa konečne na plno uvoľnil. Žena sa medzičasom vydala k izbe, no ešte sa zastavila pri jednej komode, ktorá bola pri náprotivej strane od schodiska, pričom na ňu čosi položila. To už však na ňu volal aj Aki zrovna vo chvíli, keď modrovlások dokončoval svoju potrebu a splachoval. Žena sa vydala za Akim, keď ju okríkol, no v tom sa stalo niečo prekvapivé, zvráštila čelo, až sa jej obočie skoro spojilo a zabodla do neho pohľad.* To čo si spravil? Prečo si sa vyzliekol? Prečo to robíš, Shun?! *Okríkla ho a už zdvíhala ruku, že ho udrie. Keby sa Aki s Moriom skôr pozreli na fotky, tak by si všimli, že tá na komode na prízemí bola podobného chlapca ako je Aki, no mal iné oči a v rohu fotku bol obrázok kríža, čo mohlo znamenať jediné. Syn tej ženy je už posmrti. Kvôli kriku si však Morio pohol, rýchlo si umyl ruky a nestrácal čas utieraním, roztvoril dvere a vybehol von, pričom si ešte zapínal poriadne nohavice, presnejšie zips na nich.* Čo to robíte? *Okríkol ju, no žena nereagovala, pustila sa do Akiho v domnení, že je to jej syn.*
*Aniž by si uvědomoval, že teď není nejlepší chvilka na pištění, beztak tak učiní, když se pokusí zachytit ulétávající tričko. Div po tom nevydařeném pokusu nevypadne z okna. Myslel, že to prostě uletět nemůže, když je takové počasí, ale s náhlým průvanem jen tak nepočítal. Každopádně pracně zavře okno, když má příležitost a Morio odvedl Shizune pryč. Okno se asi opravdu dlouho nepoužívalo, protože i zavírání jde vážně špatně. Když se konečně povede, opatrně z okna sleze a koukne na svoje odhalené tělo. Jak teď půjde domů? No, mohl by jít i bez trička, vždyť je tam teplo, ale budou ho po příchodu vyslýchat a možná i prohledávat. Ženský u něj doma mají natolik vyvinutý ochranitelský pud, že by za sebemenší dirkou v triku hledali pedofila.* Um, tetó? *Houkne, když vyjde ze dveří. Neví jak jí to vysvětlí, ale měl by si sehnat triko.*
*Len zatína päste a drží pohľad sklopený, pričom sa snaží premôcť nutkanie niečo po Akim hodiť. Keby mal skutočne vyznať svoju lásku a robil by to takto, tak by pravdepodobne sklamal, no to ho momentálne netrápi, keďže o láske si môže nechať len snívať a iba to slovo s ním v tomto veku robí toto. Totálne ho vyvedie z mieri a donúti zabudnuť na všetko, čo sa dialo. Vtom však aj on započuje tie kroky a prudko vyskočí na nohy. Vidí, že sa Aki snaží zavrieť okno, no takýmto štýlom sa tam žena dostane skôr, ako ich zavrie, keďže sa zasekávajú. Preto prudko roztvorí dvere a vybehne ku schodom, neuvedomujúc si, že tým prudkým otvorením spôsobil prievan. Prievan, ktorý v kombinácii s tým vánkom nadvihol a uniesol tú textíliu prehodenú cez parapet, Akiho tričko. Snaží sa tváriť vyrovnane, no stále cíti teplo v tvári, ako sa červenal. Najradšej by si vyhrabal dieru a do nej sa zakopal, ale tak, bola to len hra, tak?* Shi-zu-ne-san! *Volá utekajúc k schodom, pred ktorými prudko zaflekuje.* Etto, mohli by ste mi prosím ukázať, kde je toaleta a kúpelňa? Aki zatiaľ aspoň uprace hračky, aby sme vám tam nenechali neporiadok… *Žena s úsmevom prikývne, vyjde schody a vedie modrovláska presne opačným smerom ako je detská izba, vedie ho k toalete spojenej s kúpelňou, ktorá sa nachádza na poschodí.*
Pchm. *Uraženě založí ruce na prsou. Vždyť před chvilkou dotancoval! Jak si jenom může dovolit ptát se, kde byl tanec? To je tak hnusný! No ale co jiného mu zbývá, než to vzít sportovně. I když to bylo hrozně hnusný! Ze svého pohodlného dřepu sleduje, jak vyznává lásku robotovi. V pohádkách je to vždycky jiný. Když jde princ zachránit princeznu do věže, nebo ji zachrání ze spárů hloučku zombie, vždycky má hlas pevný a přesvědčený o svých citech natolik, že to vyřkne bezproblémově, načež se slečna rozplyne a vrhne se dotyčnému kolem krku. Tohle je přesný opak, než o čekal, no i když je tím poměrně zklamaný, tak se neubrání hlasitému smíchu. „Škoda, že se ten robot neumí hejbat.“ Postěžuje si v duchu. Možná to i umí, ale jen neví, jak s tou hračkou zacházet.* Mohl sis s ním víc pohrát! Dal by ti košem. *Napomene ho jako odplatu za jeho koment na ten pěkný dango-dance. Odtrhne od něj zrak, když uslyší dusot kroků po schodech k pokoji. Žena se určitě vrací oznámit, že je hotovo. V tu ránu mu něco dojde – okno! Hned vyskočí na nohy, že ho zavře.*
*Pobavene sledoval reakciu Akiho na to vzdávanie sa. Rozhodol sa upokojiť a poriadne usadiť na posteli, aby si užil ten tanec vášne, ktorý mal blondiak napodobiť. Teda, on sám by to nezvládol, ale toto jeho poskakovanie, to bolo trocha… moc aj na neho. Vyprskol takým rehotom, ako len mohol, až sa mu pomaly slzy tlačili do očí.* Ehm, a kde bol tanec? Ten som nejak nepostrehoval… *Zakrútil nesúhlasne hlavou modrovlások, keď sa Aki rozhodol skončiť. Vtom mu to ten chalan oplatil rovnakou mincou a on jeho tvár pohltila červeň, jeho pohľad sa zabodol do zeme a nedokázal ho zdvihnúť. Bol strnulý, nervózny a nesvoj. Samozrejme, že niečo podobné mohol očakávať potom, čo ho donútil vyznať svoje city skrz tanec, no aj tak. V hlave mu vreli rôzne urážky a nadávky, no on sám nedokázal žiadnu svoju myšlienku zachytiť, boli pre neho totálne zahmlené. Rozhodol sa konečne postaviť, no hlava sa mu zatočila. Toto bol asi koniec srandy a pretvárky, lebo svoju pravú povahu, ktorá mala z týchto emócií taký strach, už nedokázal skrývať. Pomalými krokmi zamieril k tomu robotovi a jemne ho chytil za ruku, keď sa k nemu dostal.* Ehm, S-s-senpai. *Začal ticho a hlas sa mu triasol, no pohľad stále nezdvihol zo zeme.* J-j-ja už to dl-dl-dlhšie… *Hovorilo sa mu neskutočne ťažko a hlas sa mu stále lámal. Ruku robota zovrel z celej sily a prudko sa nadýchol.* Ja už to dlhšie nevydržím! Už nemôžem klamať samého seba, už to dlhšie nedokážem zadržiavať! Senpai, ja ťa milujem! *Vytreskol zrazu zo seba na jeden dych, no stále sa enormne červenal a zhlboka dýchal. Pustil ruku robota a sadol si na zem.*
*Tričko nijak vlastně ani neřeší. Vlastně jako kdyby zapomněl, že ho nemá na sobě. Vítr se zatím nezvedl takový, aby triko odnesl, ale těžko se dohadovat o tom, jak dlouho to tak zůstane.* Mhm. *Přikývne. Bere to jako hru, ne jako zesměšnění. Vždyť o zábavu tu vlastně jde, takže smích si nemůže brát k srdci i kdyby chtěl. Když dostane pár těch nápadů, hned ho to trkne. Přeci miluje ty malé sladké knedlíčky, takže proč by nemohl taneček věnovat právě jim.* Já se nevzdávám! Zapomeň! *Ušklíbne se, načež se okamžitě po konci věty pustí do svého milostného tanečku. Rozhodně to bude působit víc trapně, než vášnivě a romanticky, když tam poskakuje jako kretén a různými způsobí se snaží napodobit baculaté sladké knedlíčky a jejich chuť. Když konečně přestane, ukloní se a sesune se do dřepu na zem.* Hmm, co kdybys pozval.. *Porozhlédne se po místnosti, až se mu do zorného pole dostane nějaký robot. Je to jedna z těch větších hraček v místnosti.* Na schůzku toho robota? No víš, vyznáš mu.. city a tak. Máš ho rád už několik let a už to dál nemůžeš snášet. *Přesně tak, jak to čte v knížkách. Dialogy všech zamilovaných příběhů jsou naprosto totožné.*
*Tak, on sám bol tiež chudý, keďže už od začiatku spomienok to bolo príšerné, potom sa ho síce ujal otec, ale ten ho zase vychovával v bojovom duchu, aby svojho „syna“ pripravil na všetko a preto dosť trénoval. Ani nie tak mágiu, keďže to sa mu nedarilo, no všetko ostatné ano. Preto sa snažil nejako prekonať to zapýrenie, ktoré bolo na jeho tvári stále možné pozorovať. Keď si však Aki vypočul svoju úlohu, tak sa tiež zapýril a to pridalo modrovláskovi možnosť sa pobaviť.* Buď proste originálny, niečo ťa predsa napadne. Veď to zvládneš, nie? Alebo to chceš vzdať? Lebo v tom prípade… *Zatváril sa sklamane, no kútikom oka neprestával sledovať chlapca, aj keď predsa len, musel sa sústrediť na jeho tvár a zabúdať na to, že ho donútil si vyzliecť tričko.* Ale no, pokojne sa tvár, že som to najdrahšie čo máš, keď ti to pomôže. *Nasledovala chvíľkova odmlka.* Prípadne že sa vyznávaš jedlu, ktoré najviac zbožňuješ skrz pohyby… *Naschvál zvolil takýto prípad, lebo ak deti mohli hovoriť o nejakej láske, tak najčastejšie buď k hračke alebo jedlu.*
*Se svým tělem nikdy neměl problémy hned z několika důvodů. Zaprvé nevěděl proč by měl mít, protože si ještě tyhle věci prostě neuvědomuje a zadruhé je přeci hubenej, tak proč by ne? A zatřetí.. víla přeci nemůže mít ošklivou pokožku, že. Bez trička mu po zádech přejede husí kůže od chladného závanu větru, který přitáhl oknem dovnitř, ale odbyde to jen tím, že se lehce otřese. Víc to nemá smysl řešit.* Hele, já se snažím být co nejoriginálnější to jde! *Namítne a založí ruce na hrudi v rezignovaném postoji, když si s cukáním koutků vychutná jeho zpěv. Postoj mu zmizí s tím, jak Mori vyřkne svůj úkol. Jeho tváře naberou výrazný tón rudé barvy.* E-ehm.. *Kousne se do spodního rtu. Nic takovýho nikdy nedělal, tak.. jak se to jenom dělá? Vůbec neví, co si s tím počít.* A-le, lásku k čemu?
*On si to tričko vyzliekol úplne bez problémov, čo by Morio asi nezvládol tak ľahko, keďže on sám sa za svoje telo pravdepodobne aj dosť hanbil. Mierne sa aj začervenel, keď si tak premeral Akiho bez trička, no zrak sa mu len tak odvrátiť nedal. Narozdiel od neho, na Akiho hrudi a rukách nevidel žiadne ryhy a ani jazvyčky, jeho pokožka vyzerala byť úplne hladká, proste jedna radosť sa dotknúť. Keď v tom prišla ďalšia úloha, tak mu provokatívne vyplazil jazyk a pustil sa do plnenia. Zdvihol ľavú nohu, keďže na pravej mal väčšiu stabilitu. Pravou rukou si zapchal nos a začal si pospevovať akúsi ľudovku, aj keď jeho spev, to bola proste katastrofa. A ešte väčšmi takto. Keď dospieval, tak si pustil nos a jednoducho sa zvalil na postel, ktorá bola naľavo od neho.* Myslel som, že budeš originálnejší. *Sám mal ale problém vymysleť niečo, čo by mu mohlo dať zabrať. Poškrabkal sa aj po brade a po chvíľke si aj začal naťahovať imaginárne fúzy, keď v tom ho to napadlo. Prudko vyskočil z postele a ukázal na neho prstom.* O čo, že nedokážeš energicky a zároveň elegantne vysloviť svoje city, teda… ehm… *Tažko sa mu hovorilo, keď sám nič také poriadne nepoznal, veď boli obaja ešte deti, no v rozprávkach o tom počúvali nepochybne* O čo, že nedokážeš vyjadriť svoju lásku skr odvážny, vyzývavý a zároveň prekrásny tanec!
*Ani si nemyslel, že by to zvládl bez podpory stěny, takže to jako porušení pravidel rozhodně nebral. Popravdě to s ním docela cukne, když uslyší tu ránu a především jeho syknutí od bolesti. Jednak nechtěl, aby si ublížil už jen z principu, že u hry by se prostě nikdo zranit neměl a druhak by si to oba odnesli od té dole. O jizvičky na jeho těle se nestará, protože si jich prostě nevšiml. Nějak ho celkově nezkoumal, vždyť je to ještě děcko. Jenom sledoval jeho počínání, kterým je docela překvapenej, protože netušil, že to zvládne tak lehce.* Moje.. tričko? *Zamračí se. Ale proč ne? Je to jenom tričko. Navíc má za to, že je bezvětří, takže když ho šikovně položí, určitě se nemůže nic stát. Teda.. jeho mysli to tak rozhodně příjde, ale vítr se může zvednout kdykoliv. Tričko si tedy sundá, stoupne si na špičky a pracně přehodí přes parapet.* Tak.. co kdybys zazpíval s ucpaným nosem a přitom stál na jedný noze, hm?
*Tú poznámku s tou ženou akoby prepočul, mnoho vecí mu na tom jej príbehu nesedelo, ale prečo by to spochybňoval, keď im robí jesť a dovolila sa im tu zahrať? Pár sekúnd musel počkať aj po otvorení okien na reakciu toho energetického chalana, no zatiaľ si užíval čertstvého vánku, ktorý sa mu pohrával s vlasmi, keďže zostal stáť pri okne. Vtom ho však z tohto všetkého vytrhol hlas zelenoočka, preto sa otočil na neho a pousmial.* Môžem to skúsiť… *Rozhliadol sa po stenách, kde by bol voľný plac a vystrel pred seba ruky. Urobil pár krátkych krokov ako rozbeh, no potom sa prudko zaprel rukami o zem a nohami sa odrazil. Avšak, bol ďalej od steny ako plánoval, takže pri odraze svojím telom šmaril do steny, o ktorú sa chcel opreť. Síce zasyčal od bolesti, ale udržal sa chvíľu na rukách využívajúc opretia. Prehupnúť sa na nohy mu prišlo už omnoho jednoduchšie, no rýchlo si zhrnul biele tričko naspäť, keďže sa mu počas stoja na rukách vyhrnulo. Samozrejme, tým odkryl na chvíľu svoje telo, ktoré odkrýval nerád. Hlavne kvôli tomu, že mu pripomínalo to, čím si prešiel, všetky tie nenápadné ryhy a malé jazvy, ktoré sa mu zachovali, našťastie sa dali všimnúť až po pozornejšom zahladení. A keďže bol stále dieťa, hoci trénoval a tak nejaké náznaky možno mal, chýbala mu aj svalová hmota. Nebol síce obézny, ale aj tak mu to neprišlo, že sa má čím chrániť, tak mu robilo problém odhaliť aj iba hruď. Žmurkol na neho, v náznaku, že mu nezakázal si dopomôcť stenou. Žena z dola zrazu skríkla, či sú v poriadku a Morio jej náhlivo odpovedal.* Ehm, áno. Nič sa nestalo, to som len ja… *Rýchlo sa obzrel po okolí, čo by mohol povedať.* Nechtiac potlačil telom skrinku a tá ťukla do steny, no nič sa nestalo! *Nadvihol ramená a obzrel sa na Akiho.* Tak teraz úloha pre teba. Rozhodne ti bude vadiť si vyzliecť tričko a prehodiť ho cez parapetu, pričom do konca hry sa ho ani nedotknúť… *Nie, že by bol na niečo zvedavý, no aj keby to Akira dokázal, tak by bola šanca, že jeho tričko unesie vietor von a predpokladal, že sa na tom môže zasmiať.*
Tak.. jo. *Odtuší poměrně zmateně. Než Morio otevře okno, má dostatek času na přemýšlení. Napadá ho spousta věcí. Třeba by mu mohl udělat stoličku, aby pak konečně dosáhl na ty knihy, ale rychle tu myšlenku vyžene z hlavy. Nechce nikomu ublížit a navíc by to nedopadlo nejlépe. Dřepne si a ruce opře o kolena. V téhle pozici se mu odjakživa lépe přemýšlí. „Ta paní je moc hodná. Nechci ji proti nám poštvat, ale.. co se dá dělat doma takovýho, aby to nevzbuzovalo pozornost?“ Podobné hry vždycky hrál na dvoře, aby zbytečně nedělali blbosti vevnitř. Když se opět postaví jako normální člověk, už mu tvář září jak kdyby mu jeden v hlavě rozsvítil žárovku.* Ha! *Uchechtne se a typicky nakloní hlavu na pravou stranu, jako zvědavé štěně.* Možná.. zkus se postavit na ruce.