Sídlo Magického kongresu. Nachádza sa v ňom knižnica, izby členov, hlavná sála a pod ním je aj väzenie.
Magický kongres
16 komentářů u Magický kongres
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Sídlo Magického kongresu. Nachádza sa v ňom knižnica, izby členov, hlavná sála a pod ním je aj väzenie.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Pozeral len kamsi doblba a cítil blízkosť osoby, ktorá pre neho znamenala všetko. Za normálnych okolností by bol za to vďačný a neskonale by si to užíval, no táto situácia mu to neumožňovala. Jednak bol v takom stave, že by sotva niečo zmohol a jednak boli medzi nimi mreže.* Zažil som aj horšie a poradil som si pre medika. To je luxus, ktorý ja nepoznám, tak sa zbytočne nestrachuj. *Jeho slová boli polopravda, ale aj tak sa ich snažil povedať čo najmilšie. Veď to posledné, čo chcel, bolo, aby sa kvôli nemu Ryuu trápil.* A zvládneme, ale teraz odpočívaj a nenamáhaj sa. *Bolo to dosť komické. Dve legendy shinobi sveta sa teraz válajú v celách v špine a riešia problémi ako nejaký starci.* Ako často tu chodí stráž? *Odbočil radšej od témy, potreboval sa dostať k plánovaniu, lebo tak sa zároveň mohol dostať ďalej od tých bolestivých myšlienok. A len pomyslenie na úspešný útek bolo spásou.* Inak, Raikage súhlasil. Ak sa odtiaľto dostaneme, tak Kumogakure je spojenec. Neviem teda, aká je situácia teraz, ale prisahal, že urobí všetko, čo je v jeho moci, aby pomohol Iwagakure a mohol zostať mier. Aj keď, ďalším problémom je Hokage. Čakal som od neho viac, keďže bol priateľom otca, ale v skutočnosti je rovnaký ako náš súčasný vladár…
Zabil tolik lidí a přátel… To mu nemůže jen tak projít… To víš, já bych postupoval jinak, asi bych mu amíchal jakýsi jed, dost kyselý.. Na který by nebyl protijed a on se trápil tak dlouho, jak mě tu držel.* Ryuua taky popadla chvilková představa odplaty, jeho nenávist k němu se nedala s ničím srovnat. Ikdyž měl nabírat síly, musel se pootočit, aby na Moria viděl. Zatnul zuby a učinil tak. Kdyby ovšem tušil, jak v hrozném stavu se nacházel, asi by nad tím porozmýšlel. Jen stěží zadržoval slzy. Pocit, vidět někoho, koho miluje, v tak kritickém stavu, je bolestivější než vše okolo.* I tak, potřebuješ lékařskou pomoc..*Pověděl mu. Mohl jen hádat, kolik vnitřních zranění může mít. Náhle se chytil jednou rukou za bok a odvrátil pohled. Bolest na tomto místě ho trýznila už dost dlouho, vlastně od prvního střetnutí s Tsuchikagem, zde. Je medik, tudíž ví, jaké rizika tu jsou… Avšak, v hlavě měl ted jen Moria a nikoho jiného.* Zvládneme to… * Snažil se vytvořit úsměv, no, ale nebyl si jistý, jak dlouho to ještě vydrží.
*Nespoznával ho. Čo tu s ním preboha ten Tsuchikage robil? Ryuu nebol nikdy takýto a aj keď si to ten zkurvysyn vážne zaslúžil, aby to Ryuu takto otvorene povedal? Moriovi okamžite stúpol adrenalín a už len kvôli tej zlozti by tie mreže aj vyvalil, ale zdravý úsudok mu to neumožňoval.* Neboj, ja mám tuhý korienok, mňa týchto pár škrabancov nezlomí. Odpočívaj a chakru si šetri, budeš ju ešte potrebovať. *Klamať sa musel naučiť dobre, ale teraz s tým mal vážne problémy. Veď z posledných síl zatínal zuby proti tej bolesti. Koniec koncov, dedinčania sa tej príležitosti chytili viac, než by jeden očakával.* O jeho smrť sa postarám. Bude mať pomalú bolestivú smrť, pri ktorej si bude želať, aby to už skončilo. Zažije tie najhoršie muky, presne tie, ktoré si zaslúži. Jeho telo sa bude zvierať v agónii a napriek tomu nedovolím jeho duši opustiť telo. Keď naposledy vydýchne, tak bude ľutovať, že sa vôbec narodil na tento svet. *V hlave si už predstatoval, ako donúti toho hajzla sa podrobiť.*
On obrátil celou vesnici proti mě… Těch pár měsíců jsem se snažil o převrat cestou, která je v souhladu s pravidly. Máš pravdu… Tsuchikageho nic nespasí, jeho osudem je smrt, nic jiného… Je to hajzl, touží jen po moci. Měl jsem ho zabít, když nastala příležitost… Stejně…*Povzdychnul si Ryuu. Ikdyž by se stalo, zázrakem, že oni dva dopomohou k lepším zítřkům, bude pro něj po psychické stránce, vrátit se do starých kolejí, velice těžké. To, co ostatním nakecal, se jen marně vymaže z jejich úsudku. * Morio, pokud vydržíš ještě chvíli, možná bych dokázal tvá zranění o pár procent zacelit.* Pošeptal mu. Sice jej ještě nespatřil, ale na tom nezáleželo. Cítil jeho přítomnost, slova,sliby, která mu zde přednesl, jej hřála hodně u srdce. Za tu dobu zde, si nepatrné procento chakry, každým dnem odléval do části, která by mohla trochu pomoci- jedna z mála technik na koncentraci chakry. Náhle, tedy, netušil, zda se mu to zdálo, nahmatal jeho předloktí.*
*Aj Morio sa pokúsil rukou pátrať po svojom milovanom, aj keď sa bál. Bál sa, aby mu nejako neublížil a zároveň sa bál, že odhalí viac o jeho zdravotnom stave a to by neuniesol. „Mesiac? To on je v takýchto mukách už mesiac? To nemôžem dovoliť, to musí skončiť…“ Jeden hlboký nádych, ktorý vyvolal veľkú bolesť na pohmoždených rebrách. „Bez chakry nič nezmôžem a hlavne nie v tomto stave. V tomto stave je so mnou koniec. Teda, možno je tu šanca, ale je to nepravdepodobné. Tak či onak, kvôli Ryuuovi to musím skúsiť. Každá ďalšia sekunda tu je väčším zahrávaním sa so smrťou. Aj keď je pravda, že na vyvolanie hentoho musím najprv nechať telo ešte trochu odpočinúť.* Sľubujem ti… Sľubujem ti, že nás odtiaľto dostanem. Možno to bude sebecké a zbabelé, ale kvôli dedine som stratil už príliš a nemienim stratiť aj teba. Keď sa dáme dokopy, tak samozrejme, že budem pokračovať v pláne obnoviť Iwagakure, no ty si prvoradý. Pokús sa si ešte trochu odpočinúť, pretože aj keď bude šťastie na našej strane, tak to bude drsné… *Srdce mu prestalo biť len pri pomyslení na stratu Ryuua a v momentálnej situácii to vôbec nebolo také nereálne. On by to však nikdy nedopustil. „Už sú to roky, čo som vaše umenie naposledy využil. Dúfam, že som to ešte úplne nezabudol.“*
*Jakmile si definitivně potvrdil, že se jedná o Moria, svět se mu zastavil. Neměl ani vůli se podívat, v jakém stavu je jeho láska. Snažil se udržet slzy na uzdě, poněvadž ho vždy začal bbolet hrudík a těžko se mu dýchalo. Avšak, jeho hlas, pocit jeho přítomnosti tady, mu dával obrovskou sílu, ikdyž by byl nejraději, kdyby se ocital na jiném místě.* Necelý měsíc.* Odpověděl mu – lhal jen z toho důvodu, aby se mu nepřitížilo. Jednu svou ruku proplétl mezi mříže a snažil se ho nahmatat.* Musíš se odsud za každičkou cenu dostat, Morio, rozumíš mi?* Promluvil tiše k němu. V hlase se ochomýtal pocit strachu, beznaděje, utrpení a mnoho dalšího, co se snažil zakrýt.* Slib mi to… Už si toho prožil dost, takhle to nemá být.* Zakroutil jednoznačně hlavou, a vůbec, hrozně ho bolelo u srdce, že se ocitnul tady… Neměl by trpět.
*Postupne sa mu podarilo dopracovať až k mrežom, ale táto cesta si vybrala svoju daň. Niekoľko rán, na ktorých boli už vytvorené chrasty, sa opäť otvorili a hrozilo aj ich zapálenie. Koniec koncov, nie lenže sa na jeho tela vyventiloval Tsuchikage, ale nejaké rany spôsobil aj samotný Hokage. Telo mal pokryté špinou zmiešanou s krvou a vyzeral vážne hrozne, ale stále viac pri živote než Ryuu. Svetlo tu bolo chabé a skoro nič nevidel, ale to, čo videl mu stačilo. Bolo to asi najhoršie možné psychické mučenie, vidieť svojho milovaného takto.* Kiežby niečo také bola pravda, ale ty by si bol v bezpečí. Nemal si sa do ničoho miešať, si pre ľudí potrební, do čoho si sa to namočil? *Slzy tiekli v podstate prúdom a hlas sa zmenil skôr na chrapot. Krv v žilách začala ešte viac vreť a už nejako podvedome sa snažil zachrániť svojou chakrou, no to mu bolo okamžite znemožnené, keď pečať na jeho tele začala žiariť a spôsobovala fyzické muky. Začal sa okamžite zvierať v bolestiach.* Ako dlho… *Nedokázal to najprv ani povedať. Samotná tá myšlienka bola hriechom.* Ako dlho ťa tu už držia? *Každý sekundu svojho bytia od toho stretnutia túžil byť pri Ryuuovi, no toto sa stať nemalo.*
*Přece jen se ukázal u mřížích, sice to probíhalo tak, že se přesouval z postele až k okraji a odtamtud se chytil mříže, aby zmírnil svůj pád, ale nakonec to zvládnul. Zplna vydechnul námahou a čelem se opřel o jednu z železných tyčí. Rukou si přitáhnul svou deku, aby zakryl krvavé rány na noze a části boku hrudníku, přes jeho potrhané triko.*“Co?To není možné.“*Pomyslel si v tichosti ve své hlavě. Hlas mu připadal až moc podezřele povědomý. V záblesku vidiny se mu ukázala pouze jediná osoba – Morio. Avšak, odmítal si připustit myšlenku, že je právě pár metrů od něj.. Nemohl zde být, to by neunesl, rozhodně ne, když má tušení, v jakém zdevastovaném stavu se může nacházet. Ihned mu po tváři sjela slza, rovnou na zem.* Morio?!* Hlesnul tiše. Netušil, zda jsou k sobě blízko, už tak se dost přemáhal… Jeho vyčerpání opravdu vedlo ke kolapsu, k tomu to prostředí, nedostat potravin – sám byl překvapen, jak dlouho zde už pobývá a zatím to „zvládá“. No, nebýt návštěvy Tsuchikageho, vypadal by ted úplně jinak.* Řekni, že se mi to zdá a nejsi tu…
*V podstate mu bolo odpovedané otázkou, ale aspoň vedel, že je tu ešte niekto živý. Ten hlas mu bol neskutočne povedomí, ale tým to haslo. Aspoň na pár momentov, kým sa mu nevybavil pred očami Ryuu, ako ho videl naposledy. Okamžite prestal so svojou snahou sa dostať do sedu pri stene a chvílu len ticho sedel. Nechcel tomu veriť. Nemohol. Ryuu musí byť v poriadku! Musí žiť! Opakoval si to stále v duchu, no nepomáhalo to. Po tvári mu stiekli osamotené slzy.* Ryuu? Si to ty? *Koktavo vyriekol jeho meno a lámaným hlasom povedal aj nasledujúcu otázku. „Prekliata pečať. Nebyť jej, Tsuchikageho krv už dávno kropí celú dedinu. Takto sa mi nedostane ani pomoci Raikageho, pretože toto by bol veľký risk pre jeho dedinu a mohol by sám vyvolať vojnu medzi veľkými dedinami.“ Opäť sa snažil dostať do sedu, no teraz sa plazil skôr k mrežom, aj keď zmeniť smer vyvolalo ešte väčšiu bolesť.*
Když mu neodpovídal, pochopitelně myslel na to nejhorší – že tohle nezvládne. Neprojevoval ani náznak smutku, jelikož mu na tohle nezbývaly síly. Ani ne na pár vteřin zavřel své oči, z čehož vyplynul kratší spánek. Zdál se mu sen o vesnici, o životě v ní, kde vládne mír, za nepřítomnosti nemožných vlivných pánů.. Sám si usmyslel, že zřejmě nadešel jeho čas, poněvadž to cítil tak neskutečně krásně,reálně.. Ovšem, na tomto ideálu chyběla podstatná část- tím byl Morio, neviděl jej tam. Všichni jeho kamarádi, obyvatelé, jen on ne… Hledal ho všude možně, ale pokusy byly zbytečné… A v té chvíli, kdy se ukázal na hřbitově, probudil… Trochu škubnul svým tělem dopředu, tak tak udržel rovnováhu, aby se nezřítil na zem.* Hej..Slyšíš mě? Nesmíš usnout, musíš se snažit o jakýkoliv pohyb…Můžeš mi říct, jak si na tom?* Ztěžka ze sebe vydal a více méně se opakoval.Neslyšel jej, na co se ptal, ani se neotáčel. Natáhnul ruku ke své dece, kterou se snažil co nejvíce stisknout, aby se případně, mohl vzepřít a ocitout se bíže k mřížím.*
*Život mu chceli vziať už viacerí, ale on mal tuhý korienok. Možno nedokázal udržať vedomie, ale to nie je nič prekvapivé po tom, čo si zažil. Veď nemohol používať chakru a už pri väčšej námahe ho začala pečať páliť. Okrem toho bol extrémne vyčerpaný a skoro ukameňovaný. Jeho telo už proste nezvládlo taký nátlak a potrebovalo si odpočinúť. Preto sa Ryuuovi nedostalo žiadnej odpovede. Aj tá tvrdá studená podlaha bola zrazu pohodlnou. Tento stav trval zopár hodín, no o dosť menej, ako by trval bežne. Veď Moriovo telo si už za tie roky zažilo čokoľvek a preto muselo mať aj kratší čas reštartu. Nemal na výber, musel sa vždy čo najskôr dostať na nohy, ak chcel prežiť a už toto bolo dosť dlho. Keď konečne s námahou otvoril oči a pocítil bolesť vychádzajúcu z každej časti tela, hneď sa mu osviežili spomienky.* Je-… je tu niekto? *Hlas sa mu lámal a hovoril sotva počuteľne, ale aj napriek tomu boli jeho slová pomerne dobre zrozumiteľné. Pokús sa posadiť, no vlna bolesti ho hneď uzemnila. Preto sa potreboval najprv dostať k stene a až potom sa popri nej vytiahnuť do sedu. „Potrebujem informácie. Nutne sa potrebujem dozvedieť, čo sa tu stalo. Možno som na tom nebol ani pri ‚prechádzke‘ najlepšie, ale táto Iwagakure trpí. Občania sú zničení a rada by to nikdy nedovolila. Takže ich pravdepodobne odstránil. Ten zkurvysyn. Ryuu, dúfam, že si v poriadku…“ Nemal ani poňatia o tom, že jeho milovaný je vedľa a tak trpí.*
*Opíral se hlavou o stěnu a koukal na protější celu, ve které byl před nedávnem jeden Radní, který podlehnul podmínkám tohoto místa. Patřil k jedním z těch, kteří se snažili o rozkvět vesnice. Poté se z těžka natočil doleva, kam stráže přinesli dalšího vězně. Anižby si uvědomil, že se jedná o Moria, jeho Moria, natáhnul se rukou pro svou nádobu s vodou a hodil ji do mříží, čím vzniknul hlasitý, nepříliš pro uši smělý zvuk, aby poukázal a to, že tu není sám.* Nesm-nesmíš usnout, rozumíš? Neudělej jim tu radost.*Šeptnul směrem k němu. Sice netušil, o koho se tedy jedná, zdali je to zločinec či slušný občan, nemohl dovolit, aby byl svědkem toho, že někdo další přichází o svůj život.*
*Možno Morio upadal do bezvedomia, stále aj čiastočne vnímal okolie. Sám by sa ani nepohol, ale takto aspoň vedel, že ho niekam ťahajú a bolo jasné, že zrovna príjemné miesto to nebude. Nemal silu sa ani obzerať a hlava sa mu voľne húpala zo strany na stranu podľa smeru ťahu. Väčší náraz do reality bolo pristátie na tvrdej kamennej studenej zemi, čo ho ako tak prebralo. Bolesť úplne zaplavovala telo a ak nie aj bolesť, tak sklamanie. Všetko skazil. Zničil, o čo sa usiloval pri svojej neopatrnosti. Jednal unáhlene a takto sa mu to vypomstilo. Čo bolo však na tom najhoršie, poslúžil ako výstraha pre obyvateľov, takže tí sa len tak vzbúriť teraz nedokážu. Netrvalo dlho a oči sa pomaly nadobro zavreli, bezvedomiu sa nedalo viac vzdorovať. Ale pre teraz to bolo asi tak dobre, lebo ak by sa dozvedel, že je tu držaný aj jeho milovaný, tak jeho srdce by to už nezvládlo. Bola by to už vážne konečná.*
*Byl zrovna večer, teda, aspon, tohle si Ryuu myslel. Před krátkou chvílí se probudil, jelikož zaslechnul odemykání velkých ocelových vrat, přes které snad nebylo možné utéct – rozhodně né ve stavu, ve kterém se nacházel Ryuu. Po celý ten čas nemyslel na nic jiného, než na chyby, kterých se zřejmě dopustil. Také přemítání jeho rozšiřených lékařských dovedností, jej drželo naživu. Myšlenkami také zaputoval k Moriovi… Bylo mu jasné, že odsud se nikdy nevydá po svých a že jej už nikdy neuvidí. S9lu mu však dodávali vzpomínky na ten krásný den. On sám ale v tuto chvíli nedokázal zpostřehnout, že nešlo o klasickou kontrlu věznů, ale o přidání jednoho sem. Zrovna před pár dny se tu ukázal Tsuchokage s otázkou, jakým směrem se vydala jeho uprchlická skupinka. Provokace z Ryuuovy strany, nekomunikovat s ním, mu zařídila pár ran po těle, především na obličeji. Chakru zde používat bylo zbytečné, cele byly tomuto přispůsobeny.* Všechno jsem zkazil… Jsem slabý…Nezasloužím si žít…* Tyto sebekritické narážky z něj padali snad pokaždé, když se ozvala stráž. Uznal, že Tsuchikage vyhrál – dohnal jej svým činům do takové míry, že by se nejraději sám popravil. Už se nejednalo o Ryuua, uznávaného medika, ale o prostého Shinobiho, který čeká na to, až si pro něj smrt příjde. *
*Svoj plán som predsa len rozbehol. Vlastne, stretnutie s Ryuuom mi dodalo potrebnej odvahy a zároveň som dostal o dôvod na viac, prečo to čo najskôr zrealizovať. Áno, na tej dedine mi záležalo a chcel som jej čo najviac pomôcť, ale pri tom stretnutí moje srdce zahorelo takou vášňou, o akej sa mi ani nesnívalo. Nemohol som vydržať jediný deň bez jeho prítomnosti a presne to ma hnalo dopredu. Samozrejme, že to nebol ľahko uskutočniteľný plán, ale nemal som na výber. Lepšie povedané, ja som si nedával na výber. Rozhodol som sa začať pobrežnými zemami na severe, čiže hneď na začiatok som schytal za súpera samotnú Zem Blesku a teda Kumogakure no Sato, jednu z veľkých dedín. Samozrejme, že ma umiestnili hneď do celi, ale to museli, aby neboli označení za zradcov. Veď ja som bol jeden z najnebezpešnejších nukeninov na svete. Aspoň tak sa o mne hovorilo. Raikage ma ale milo prekvapil, keď ma bez ochranky navštívil a rozhodol sa, že ma vypočuje. Nepochybne si aj on uvedomoval, že Iwagakure zbrojí a ich armáda patrila k najnebezpečnejším a svet si ďalšiu vojnu dovoliť nemôže. Preto najprv váhal, ale bolo pomerne ľahké ho presvedčiť. Prebrali sme všetko potrebné a on sa rozhodol, že pomôže zabezpečiť správne vedenie ako predstaviteľ jednej z piatich veľkých zemí, no nemôže na to byť sám. Veď tým by som poškodil povesť Kumogakure a to nechcem. Chcem spojencov, nie otrokov. Pri putovaní na juh sa mi podarilo prikloniť aj jednu menšiu dedinu, ktorá má však reprezentovať aj tých bežnejších „ľudí“. Moje putovanie však nebolo stále ukonca. A podpásovka prišla od Hokageho. Od muža, ktorý sa považoval za veľkého priateľa otca, bývalého Tsuchikageho. Od neho som očakával najväčšiu pomoc a už to vyzeralo, že moje očakávania sa naplnia, keď ma bez problémov prijal. Šok však prišiel, keď ma zo zálohy prepadla jednotka jeho elitných ANBU. To by až taký problém pre mňa nebol, ale už predtým som sa musel vzdať všetkých svojích zbraní na znak mieru a do boja sa pripojil aj Hokage. Keby len ANBU alebo len Hokage, tak to by som ustál, ale takto som moc možností nemal. Pokúsil som sa o útek, no podcenil som ho. Dostal ma a umiestnil na mňa pečať, ktorá mi zamedzila akékoľvek používanie chakry a tým si ma doslova skrotil. Nemohol som už nič. Trvalo mi to pochopiť, až kým som sa neprebral na lodi s vlajkou Iwagakure. Vtedy mi bolo všetko jasné. Konoha v tom ide s Iwou, dvaja rovnakí muži, ktorí túžia len po majetku. A tak sa to stalo. Jeden z najobávanejších, obvinení z vraždy vlastného otca, som bol teraz vedení posmešne ulicami Iwagakure. Môj odev bol dotrhaný a na rukách i nohách som mal putá + tá pečať. Tento pochod mal jediný cieľ, Tsuchikage chcel dať najavo svoju moc. Chcel zastrašiť ľudí, aby sa mu nemohli vzoprieť. Navyše, takto mohol ich hnev vyventilovať na mne, keďže jeden z jeho po mne hodil kameň a ďalší sa čoskoro pridali. Do celi som bol privedení v podstate bezvedomí, takže ma jeho muži tam ťahali. Celé telo som mal zakrvavené a dobité.*
Už to bude osmý týden. V Kamenné vesnici se událo nespočet událostí, které vrhaly velké stíny jak na spolupráci s ostatními vesnicemi, tak především na obyvetelstvo. Tsuchikage ze dne na den pozměnil celou radní společnost těmi, kteří zastávali jeho myšlenek. Lidé ve vesnici byly pod neustálým dozorem, nemohli odejít z vesnice ani na pár hodin. Dan stoupla na neuvěřitelných čtyřicet procent. Shinobi, kteří nesouhlasily s těmito změnami, byly bud popraveni či odklizeni do táborů, cel. Od těch stejných osmi týdnů trávil Ryuu svůj čas ve vězení. Chvílemi vypadal jako smyslů zbavený, nikdo by neřekl, že se jedná o významného Shinobiho, který si vyryl své jméno do světa. Nedostatek jídla a vody, společnosti, také podmínky, ve kterých musel být – tma, prázdno. Čtyři měsíce poté, co se ukázal zpátky ve vesnici, začal usilovně pracovat na svém plánu, sesadit Tsuchikageho z postu vedení vesnice. Obyvatelstvo, které hrálo velkou roli v rozhodování, bylo na jeho straně, dokonce i změna nározu některých radních byla pro. Ovšem, to by nebyl Tsuchikage, aby se nebránil bez boje. Za pomocí drsných kroků a psychického vydírání, přece jen dosáhnul svého. Ryuu neměl na vybranou… I přesto, že měl svůj cíl na dosah, zasáhnul proti němu zbraní, se kterým nešlo bojovat… Pacienti a obecně celý okruh medicíny. Jeho pacienti z ničeho nic začali upadávat do bezvědomí a následné smrti. Jeho poslední působení jakožto vlivný člověk, rozkázal/pomohl skupince Shinobi a svým kamarádům, utéct z vesnice a snažit se o pomoc ostatních vesnic. Ryuu posedával na tvrdé posteli, nehnutě i pár hodin. Přemítal si své pacienty, mezi kterými byla i mladá věková kategorie… Mnohdy si i mluvil sám pro sebe. Dával si za vinu vše, co se stalo, pochopitelně. Jediným důvodem, proč zůstal naživu, byl ten, že smrt Ryuua by znamenalo povstání obyvatel, který si i přes vše nemohl Tsuchikage dovolit… Obeznámil je tím, že utekl z vesnice a byl prohlášen za mimořádně nebezpečného… A bum… Strach donutil obyvatele, uvěřit tomuto žvástu. Je ted nenáviděný, což bylo pro něj další rána v jeho srdci.