Sídlo problémového cechu Fairy Tail, ktoré sa nachádza na okraji mesta. Sídlo je vybavené bazénom, barom, obchodom so suvenírmi a ošetrovňou.
Fairy Tail
22 komentářů u Fairy Tail
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Sídlo problémového cechu Fairy Tail, ktoré sa nachádza na okraji mesta. Sídlo je vybavené bazénom, barom, obchodom so suvenírmi a ošetrovňou.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Do konca života na tú bolesť nezabudneš… *Odpovie stroho a prejde k Akimu, pričom ho voľnou rukou chytí za plece, aby sa nehmýril. Druhou urkou prejde pečiatkou k jeho boku, pečiatka zažiari a na boku sa mu objaví zelené tetovanie.* Klamem. *Doširoka sa usmeje a prejde opäť k stolu. Tam pečiatku položí a pozrie sa na Akiho.* A ak nemáš nijaké ďalšie otázky, tak ťa teraz prevediem sídlom, aby si vedel, čo kde hľadať. A ohľadom tvojho ubytovania, väčšina členov býva mimo sídla, či už majú dom vlastný, prenajatý alebo prípade ženy bývajú vo Fairy Hills, no izba sa tu rozhodne nejaká nájde. Prípadne ti urobím miesto u mňa, sa tam pekne potlačíme… *Prešiel zas k dverám a ak Aki nemal žiadne ďalšie otázky, tak by ho previedol zvyškom sídla a tiež mu vysvetlil, že s tou izbou si robil len srandu. Teda, že bude bývať s ním, no provokácie si ponechá, že ak chce, tak by to predsa len šlo.*
*Radši zas sklapne a nastraží uši, aby to všechno pochytil a nemusel se dvakrát ptát. K jeho smůle se i to párkrát stane, ale více méně chápe, takže ho nemusí obtěžovat přehnanými detaily. Možná jeho chápání některých věcí utíká zdravému rozumu, ale i navzdory tomu a určité naivitě není blbej. Ne tak, jak se zdá. Prohlíží si každý kousek každé chodbičky kterou projdou. Ne že by jich bylo moc, ale chce vědět, kde co je alespoň teoreticky. Přemýšlí, kdo mu to tu ukáže. Snad nebude problém někoho takovýho sehnat mezi všemi těmi rváči. Ten chlápek přeci říkal, že jsou si všichni rodina, tak.. proč by to měl být taky problém. Z myšlenek ho už poněkolikáté vytrhne hlas cechmistra. Otázku o barvě odkývne.* Bude to.. bolet? *Zamručí odhrnouc si triko z levého boku. To místo si pořádně prohlédne, načež přetěkne k tomu, co vzal šéf do ruky.*
To mi povieš až potom, keď ti budem to tetovanie dávať. A teraz k tým všetkým banalitám. Začnime asi tým, čo všetko ti poskytne členstvo tohto cechu… *A dal sa do rozprávania o všetkých tých výhodách a podmienkach, pričom sa to snažil povedať najstručnejšie a najjasnejšie ako vedel. Síce to bolo len pár bodov, no aj tak mu to liezlo pomerne na nervy, kým to všetko povysvetloval a porozprával. A horšie bolo, keď daný človek vôbec nechápal, o čom je reč. Shinjiro sa konečne ocitol spolu s Akim v nejakej chodbičke, ktorá viedla z tej veľkej haly aj ku schodom, no on zahol hneď k prvým dverám, ktoré sa so škrípaním pantov otvorili. Vnútri to bolo zariadené úplne obyčajne. Nejaké obrazy na stene, väčśí stôl s pohodlnou stoličkou pod oknom, pričom stoličky boli aj z druhej strany. Následne ešte pohodlná dlhšia pohovka pri inak voľnej stene. Na stole a popri ňom boli akési papiere, no tie sa očividne moc nestaral.* A keď sme sa konečne dostali týmito všetkými banalitami, tak môžme prejsť k tomu tetovaniu. Odhal miesto, kam ho chceš. A teda má byť zelené, že? *Vzal zo šuplíka písacieho stola akúsi pečiatku a čakal.*
*Poučení o zástupci a o tom, jak se to tu mezi všemi má nekomentuje. Prostě se mu to usídlí v hlavě, není potřeba se obtěžovat s komentováním. Oznámení, že dostane tetování ho zjevně uvede do menšího stavu paniky.* Tetování? Eh.. *Zakňučí. Přemýšlí, jestli to bude bolet. Sice kdyby se mu někdo podíval na záda, tak si určitě pomyslí, že ten pocit už musí znát, protože komu by se chtělo věřit, že mateřské znaménko může tak dokonale připomínat oko, ale už se s tím prostě narodil, tak to samozřejmě neví. „To mi zůstane nafurt.“ Přimhouří oči. Jakou barvou by si to měl nechat udělat? To je docela otázka. Teda má rád určitou barvu, ale musí mu to taky ladit k obličeji, že. Kupodivu přes všechny ty obavy dospěje k rozhodnutí docela rychle.* Mohlo by bejt zelený a někam.. někam sem. *Ukáže na levý bok, aniž by se staral, jestli to cechmistr postřehne. Přeci jenom se Aki drží více méně za ním, že.*
Teraz to moc nerieš, nechcem ťa ničím strašiť, veď najlepšie časom pochopíš, ku komu sa hodí ako správať. Nemusíš sa ničoho báť, možno sa tu členovia často handrukujú a hovoria si rôzne, sú to stále priatelia. A nechci ich vidieť, keď sú naštvaní, že niekto ich priateľa ohrozil. A to platí rovnako aj o mne a o Kakim, aj keď má to svojské správanie, autority vníma, no aj tak je pre neho svet len jedna veľká výzva. Toto však pochopíš, keď dorastieš správneho veku… *Viedol Akiho bokom, k miestnosti za barom, kde mal všetky dôležité papiere a zároveň tam bol aj ten magický prístroj na robenie tetovania.* Najlepšie bude, keď ti rovno vysvetlím pravidlá a záväzky, no dobré by bolo, aby si sa aj rozhodol, akou farbou a kde chceš tetovanie.
*Nad tou debatou těch dvou, co se po prohození několika slov dali znovu do rvačky se ušklíbne. Už jen z principu, že byl primárně rozrušený hlavně z těch rozdílných názorů. Bude si muset zvyknout, což nepůjde těžko vzhledem k tomu, že se zdá, že tady není nikdy klid. To mu vyhovuje, když sám málokdy neskáče po stropě.* Jakých praktik? On.. má nějaký praktiky? *Podrbe se ve vlasech. Pod tím pojmem si dokáže představit několik věcí, ale k tomu muži mu nesedí ani jedna z nich. Měl by si asi přeci jen dávat větší pozor, než si myslel.* Jak bych se měl teda chovat? On.. nevypadalo to, že by měl v plánu něco testovat, nebo tak. *Zamyšleně nafoukne tváře. Rád by se naučil tu magii kontrolovat, protože vybuchováním medvídků nikam nedospěje, což by nebylo nejpřínosnější. Jak řekla jedna z tet – když to máš, tak to ukaž.*
*Všetci sa na chvíľu prestali venovať svojej obvyklej činnosti a pozorovali toho chalana, no keď videli jeho reakcie, tak sa delili na rôzne skupiny. Väčšina žien sa nad ním rozplývala, že aký je roztomilý a hanblivý. Nejaký zase nechápavo pozorovali, že čo tu vlastne robí, či sa nedopočul o ich povesti. Avšak, bola tu aj výnimočná skupina, ktorá bola pre tento cech najtypickejšia.* Vidíš, ty idiot? Kvôli tebe chudák aj onemel, kto by sa ťa nezlakol, keď na neho tak zízaš! *Skríkol po mladíkovi druhý, čo stal vedľa neho. Boli to tí, čo sa ešte pred chvíľou bili.* A ty sa zamysli, čo trepeš. Mám vidieť, že sa bojí, ako sa na neho dívam? Veď to nemá logiku! *A zas boli v kope, zas sa všetci vracali k tomu svojmu. Shinjiro sa však zrazu zastavil a otočil na Akiho.* Si si istý? Uvedomuješ si, že po tomto sa staneš naším členom, jedným z nás, jedným z našej rodiny? Radil by som ti najprv si tu nájsť aspoň niekoho, s kým by si mohol tráviť čas, no ako myslíš. Môžme vybaviť aj ako prvé formality. Koniec koncov, na zoznamovanie budeš ešte mať čas a Kakiho si nepochybne zaujal, no čo sa jeho týka, ber ho málokedy vážne a dávaj si pozor, ako sa pri ňom správaš. Na takéto veci je… nie že citlivý, ale proste to dokáže ľahko využiť pre seba. Ale, na tebe by nemal skúšať žiadne zo svojich praktík, ak mu v tej dutej hlave zostalo aspoň trochu rozumu… *Zasmial sa nad tým, ako by sa ten brunet zas tváril, keby tu bol. Jedno bolo isté, v tomto cechu sa človek len tak nenudí a každý si tu niečo nájde.*
*Pocuchání vlasů si vyžádá klasicky dětský úsměv. Nejspíš se ho asi fakt neni potřeba bát i když Kaki tvrdil pravej opak. Je to padesát na padesát, furt jsou tam ty kožený rukavice. Následuje ho až k těm masivním dveřím do cechu.* Takže mám hledat vílí ocas? *Poválí si tu větu chvilku v puse. Jedna z nejdivnějších vět, který zatím slyšel, ale proč vlastně ne. Takové věty jsou obvykle součástí těch nejlepších.* Al- *Větu nedokončí, když je vhozen dovnitř a naskytne se mu pohledu na příslušníky cechu. Do tváře se mu nahrne trocha rudé barvy, zmůže se jenom na zamávání. Zoufale pátrá v davu po někom, kdo by mu byl věkově alespoň trochu blízko, ale nikdo se mu do zorného pole nedostává. Je to hrozně frustrující! Všechny ty pozdravné pohledy.* Uhm.. *Zůstane stát kus u dveří přemýšlejíc, co to má vlastně všechno být. Dojde k závěru, že teď není nejlepší čas to všechno vstřebat, když toho bude jistě mnohem víc.* P-pane! *Doběhne ten kousek za ním. Když už, tak ať to je hned. Jindy by nemusel mít tolik kuráže.* Jsem připravenej, tak.. můžeme?
Nie, nebudeš, proste len ma nasleduj a uvidíš svoj test… *Postrapatil mu pravačkou vlasy a otočil sa na päte. Spravil pár krokov, no v tom sa zohol, aby zdvihol onú drevenú čašu, ktorú vtedy hodil po Kakim. Následne ale už kráčal rovno k dvojkrídlovým dverám, pričom sa chvíľami otáčal, či ho Akira nasleduje. Keď stál už pri dverách, tak sa natiahol, že ich otvorí, no dvere len držal, rukou ani nepohol.* Majú víly chvosty? Zistiť to, bude rozhodne dobrodružstvo. Tak si to dobrudružstvo užime spoločne. Toľko k nášmu menu. *Vtom sa ale zazubil, dvere prudko otvoril a Akiho strčil dovnútra.* Pre vstup je jediné pravidlo a tým je, že cech pre teba bude rodinou, že spolu s cechom budeš oslavovať, budeš sa radovať, ale spolu s ním budeš aj plakať…. *Povedal už s normálnym úsmevom, vošiel aj on dnu a zavrel za nimi dvere.* Všetci pozor, máme nováčika… *Okamžite všetci spozorneli a začali si Akiho prezerať.* Verím, že viete, ako sa správať. *Zvolal ešte k nim a mykol rukou. Na chvíľu sa následne sklonil k chlapcovi.* Keď budeš pripravený, tak prídi za mnou a o všetko potrebné sa postaráme, aby si bol oficiálnym členom. *Ešte raz ho postrapatil a smeroval už až k pultu na druhej strane miestnosti.*
*“Z-kouška?“ Zamrká. Nečekal, že si ho budou chtít přezkoušet.* Zkouška? Budu psát.. test? *Znovu tak zmateně zamrká. Ne že by písemné testy nezvládal, on zas tak vypatlanej není. Tedy v určitých oborech určitě ne, ale není přeci připravený na písemku! Nasucho polkne a ruce strčí do kapes. „Nějak to zvládnu. Písemky vždycky zvládnu.“ Aspoň na čtyřku, že. * D-díky. Mějte se. *Vykoktá spěšně za brunetem, který je tam nechal samotný. Neví, jestli má být rád, že už bude moci normálně vnímat, nebo se bát, co s ním ten týpek naproti provede. Rukavice vždycky nosí největší záporáci. V knížkách to tak vždycky je, ať je to vrah, upír, nebo šílený vědec, tak mají vždycky rukavice z umělých materiálů!*
A si pripravený na skúšku, či sem patríš? *Opýtal sa ho Shinjiro rovno vážnym hlasom, no Kaki len nad tým pokrútil hlavou. „Celý ten jeho test, ako keby tým niekedy niekoho vystrašil. Zbytočne ponižuje sám seba, ale je to jeho voľba, on je predsa cechmajstrom a snaží sa ísť v šľapajách druhého, aj keď by pokojne mohol viesť cech k lepším časom. Teda, ho aj vedie, ale nie vlastným spôsobom. Keby si to všetko len uvedomil, no on je na to príliš natvrdlý…“ Povzdychol si brunet v duchu a žmurkol na Akiho s úmyslom ho povzbudiť. Potom už sputil ruku z blondiaka a vydal sa smerom k bráne obchádzajúc Akiho.* Tak či onak, ja mám ešte svoje povinnosti, potom ma keď tak informuj, ako to dopadlo. Zatiaľ sa maj, Shin-chan. Veľa šťastia, Aki-kun. *Dodal jednoducho a pokračoval už svojou cestov. Blondiak zostal stáť pred malým blondiakom a čakal odpoveď.*
*Po oznámení, že by měl zmírnit tón jen lehce sklopí nos k zemi. Nechtěl, aby působil neurvale, ale nějak se projevit musel, když se před ním furt pošťuchovali. Hold, když je zmatený, tak si nevidí do huby, což je.. asi naprosto přirozené pro hodně lidí. Na všechno, co je mu řečeno skoro jako kdyby ani nereagoval. Ve skutečnosti ovšem rozmýšlí, jak by to vlastně probíhalo. Prakticky si ani moc neuvědomuje, co všechno obnáší být členem cechu, ale jestli tam vážně mají takovéhle zásoby, tak.. proč ne? Pravidla musí dodržovat už od narození i když ne zrovna taková, jaké si s sebou nese cech. Konečně zvedne nos ze země a prohlédne si oba dva. První zabodne pohled do jednoho, pak do druhého a takhle to zopakuje ještě několikrát.* Jasně. Jestli máte tolik sladkostí a naučíte mě nepadat z okna, tak.. budu dodržovat všechno. *Nasadí úsměv. Pravou packou si zahrabe do vlasů.*
*Brunet opäť vyprskol a začal sa smiať, no cechmajster si ho nijak nevšímal.* Zvyčajne sa pýta keď tak, tak na chlast, ale veď, je to dieťa. *Zakončil svoju úvahu Kaki a poškrabkal sa vo svojom strnisku na brade.* Ale tak, sladkého máme viac než dostatok. Ak to náhodou nevieš, náš cech rád oslavuje a tam sladké patrí, no nie? *Žmurkol na Akiho a obzrel sa na blondiaka. Pokračoval v reči skôr, než stihol začať hovorit majster.* Ale nie, ja mám len nehodiace sa pripomienky, ktoré by mali zostať radšej nevyslovené a toto zlatko ma radšej krotí. Ale je fakt, že by si mal aj krotiť tón, chlapče. Nerobí nič, čo by nemal oprávnené a koniec koncov, bez neho by sme boli stratení. Je to naša osobná hviezdička, ktorá nás vedie vpred, že? *Svoj vážny tón zakončil iróniou, už pri reči sa zas priblížil k tomu mužovi a teraz mu prehodil svoju ruku cez rameno, akoby ho tak objímal.* Ak vôbec môžem niečo dodať- *Ohradil na Shinjiro.* tak ťa radi prijmeme, no si si skutočne istý, že chceš patriť medzi nás a že ti to stojí za to dodržiavať všetky tie pravidlá? *Dokončil vážne, možno miestami až tak, že sa ho snažil zastrašiť.*
Aha.. takže takhle se tu projevuje láska? *No, to je vlastně jako všude jinde. Když má někdo někoho rád, tak ho mlátí, aby to nedal najevo. Nebo dal, to netuší – jen tohle prostě slyšel doma. Neví, jak má na otázku odpovědět. Možná by stačilo, kdyby ho naučili to ovládat, ale dle toho, co se právě dozvěděl mu dají i přístřešek a všechno ostatní, co by mohl potřebovat k životu. Nemusel by už zatěžovat tety v sirotčinci a navíc by děcka určitě záviděli, že se stěhuje do hradu.* Kolik máte vevnitř sladkýho? *Zamračí se při své supervážné kontrolní otázce. Pro normálního člověka banalita, pro něj životně důležitá věc úrovně kyslíku.* Můžete ho přestat mlátit?! *Namítne znovu na konání blonďatého cechmistra. To slovo na S, které brunet nedopověděl ho opravdu zajímá.* Co jste chtěl říct? *Položí zvídavě. Je mu devět, takže o takových praktikách ještě neslyšel, že.*
My sa mlátime? *Zarazil sa skoro až prekvapene brunet a prešiel pohľadom na svojho sexy spoločníka.* Ale kdeže, my si tak len dokazujeme, že sa máme radi, však? *Opýtal sa ho s úškrnom a štuchol majstra lakťom pod rebrá. Ten už ale zvážnel a na tú poznámku patrične reagoval.* Takže si jedno z detí z miestneho sirotinca, hej? Moc nechápem, o čom to hovoríš, ale pravdepodobne od nás chceš miesto na bývanie? *Opýtal sa ho vážnym, no zároveň priateľským tónom.* Idiot, pravdepodobne ti vysvetluje, že sa v ňom prejavuje mágia a nezvláda to, tak bol vyslaný k nám, aby sme ho tomu naučili. / Komu hovoríš idiot? *Ohnal sa ďalšou päsťou po Kakiho hlave Shinjiro, no ten sa úskokom vyhol.* Ale, ak je tomu vážne tak, tak si tu len preto, že ťa sem poslali alebo chceš byť členom? Lebo to sú dve rozdielne veci. Ak chceš od nás len pomoc, tak som si istý, že ti ju poskytnúť môžeme, no len do istej miery. Keď sem však chceš patriť a splníš podmienky, tak tu získaš domov, priateľov a samozrejme ti budeme pomáhať so všetkým, čo potrebuješ. Rozhodnutie je však len na tebe, Aki-kun. *Konečne sa na jeho chvíľkovo vážnej tvári mihol úsmev, no to musel reagovať zas Kaki.* Tse, že -kun. Never mu, len ti patle med okolo úst, je to prísny sadi- / Už sklapni konečne a nemotaj hlavu tomuto chlapcovi aspoň chvíľu! *Napomenul bruneta s krútením hlavou blondiak.*
*Opět se tedy napřímí a asi z hlediska bezpečí ustoupí o krok vzad. Nakloní hlavu na stranu, obočí velemoudře stažené a ruce založené na prsou. Těká očima z jednoho na druhého a zkoumá, co jsou vlastně zač.* Můžete se prosím přestat mlátit? Takhle nic nepoberu! *Ušklíbne se dokonce až uraženě. Je z nich celý zmatený – dost těžko se mu poslouchaly důležité informace, když se před ním perou dva cizí chlapi, kteří jsou o dost větší než on.* Teta ze sirotčince mi říkala, že sem mám jít, abych už nevyhazoval věci do vzduchu a nevypadával z okna. Že už na to nemá náladu a docházej jí náplasti a já už to nechci všechno poslouchat dokola. *Vyhrkne všechno na jeden nádech, aby ze sebe dostal všechno, co má na srdci, než si ti dva zas půjdou po krku. Je dost možné, že má tím pádem lehce zvýšený hlas.* Takže.. *Větu nechá nedokončenou. Sám neví, co měl vlastně v plánu povědět.* A.. já jsem Aki. *Představí se tentokrát už mnohem vlídnějším, mnohem víc dětsky znějícím tónem.*
On a milý? *Rozosmeje sa Kaki z plného hrdla a Shinjiro zvrášti čelo, ale nakoniec sa aj on nad tým pousmeje.* Počuješ, Shinig- *Vypustil Kaki ironicky začiatok vety, no v tom mu ústa prekryla cechmajstrova ruka v čiernej kožennej rukavici.* To by stačilo. Tak, som rád, že si toto o mne myslíš, lebo to značí istú dôveru. Moje meno je Shinjiro Katashi a som cechmajstrom, táto navrdlá bruneta tu je Kaki Soyokaze, druhý veliteľ cechúúú…. *Pretiahol to posledne slovo a prudko strhol ruku z jeho úst. To ho ten muž, ktorý si nerobil nič z tých označení, pohryzol. Hoci boli pomerne divný, ako asi aj celý cech, boli to dobrí priatelia.*Nie, že z neho nemám rešpekť, to on proste nechápe, že mám aj vlastné plány a nemám na neho čas vždy, keď si zmyslí. *Konečne sa k slovu dostane Kaki, ktorý to hovorí s nezáujmom, ako by hovoril o niekom otravnom a nie o svojom nadriadenom.* Ale zrazu už čas máš, že? *Oboril sa do neho zase blondiak, no Kaki nezúčastnene prekrútil oči.* Čo je podstatnejšie, už dopovedz, čo si prišiel a kto si. A taktiež si dávaj pozor na tohto chlapa, môže byť riadne neprí- *Ďalšie skočenie do reči Kakimu keď konečne reagoval na Akiho v podobe slabšieho úderu do hlavy.* Nemel sprostosti. Tak či onak, ak niečo chceš, tak by sme to mohli ísť asi riešiť aj dovnútra.
*To prudké rozražení dveří ho donutí leknutím nadskočit, ale nehne se ani o píď vzad. Naopak – zamrzne na místě a sleduje, co se to před ním vlastně děje za povyk. „To neni princezna.“ Ohrne nos celkem zklamaně, ale i přes všechno to očekávání ho to kupodivu netankuje. Ne až tak moc, jak by se mohlo předpokládat. Tupý zvuk dřeva při kontaktu s dlaždičkama ho donutí znovu nadskočit i přesto, že to moc ostrý zvuk nevydalo. To až muž, který na něj promluví ho donutí konečně se probrat z jakéhosi polotranzu, při kterém zapomněl reagovat na hluk kolem a jen bezcílně čučel před sebe.* Já? Já jsem chtěl.. *Nedokončí větu hlavně díky blonďákovi a jeho výroku o respektu. Nenápadně vykoukne zpoza toho bruneta, jako kdyby byl kmen stromu, nebo něco.* Proč.. proč ho nerespektujete? *Zamračí se poměrně zmateně. Hrozivý zjev světlovlasého tornáda ho očividně neplaší.* Vypadá hrozně.. mile. *Poslední slovo div nespolkne. Rozhodně to vyzní dost divně, protože to původně neměl v plánu říct, ale už to nestihl nahradit jiným slovem.*
*V cechu bolo rušno ako obvykle. Väčšina členov cechu sa strhla do obyčajnej bitky, ktorú zapríčilo nevedno čo, ale vlastne, to tu nebolo nič nové. Veď Fairy Tail sa svojou povahou preslávil, no okrem tejto potýčky sa tam dialo ešte niečo ďalšie. Mohutné dvojkrídlové dvere sa otvorili a zjavil sa v nich hnedovlasý muž, no zároveň sa z cechu ozývali nejaký krik smerovaný na toho muža.* Idiot, máš byť moja pravá ruka, tak kam zas mizneš?! Neodchádzaj uprostred debaty! *Zrazu sa ten hnedovlasý muž prikrčil a cez miesto, kde mal ešte predchvíľou hlavu, preletela drevená čaša a ďalej sa kotúľala po kamennom chodníku k bráne. Muž sa bez slova vyrovnal a len mávol rukou.* Hovoril som, že teraz nemám čas, tak proste čas nemám a už si daj pokoj. Radšej sa snaž krotiť tých hlupákov, čo tam večne niečo rozbíjajú, šéfe… *Druhý veliteľ cechu za sebou zatvoril dvere a pokojne pokračoval, keď v tom svojimi zelenými, možno miestami skôr žltými, očami spozoroval, že práve nejaké dieťa mieri k budove. Jeho výraz sa moc nezmenil, no jeho tón bol aj tak priateľský.* Ako ti môžem pomôcť, chlapč- *V tom bola jeho otázka prehučaná hlasným roztvorením dverí, v ktorých bol blondiak a praskal si prsty uzavreté v päsť.* Kaki, ty ma máš rešpektovať! *Zhúkol po ňom, pričom na tvári sa mu povrával nejaký úškľabok. V tomto cechu sa nedalo asi nič brať vážne.*
*Po všech těch pádech z oken sirotčince a přidušení vrstevníků lehkým únikem vilího prachu na něj okolí začalo naléhat, ať už se to sakra naučí pořádně ovládat a nejlépe někde daleko od nich. Nejlépe v nějakém cechu, jak mu vychovatelky tak náruživě vysvětlovali. No jo, cech.. ale jak pozná, do kterýho má jít? Sice jich pár zná, když je ve městě, kde jeden sídlí, ale jak může vědět, jak si vybrat ten správnej? Nikdy mu nikdo nepovolil se přibližovat k sídlu cechu, protože kdoví, co by mohl provést. Ovšem.. i v sirotčinci někdy začnou docházet náplasti a to pak člověka naštve, protože ošetřovat spáleniny po výbuchu velikosti masařky jednoho dříve či později začne otravovat. Tyhle incidenty si zároveň vynutili jedno moc pěkné privilegium – konečně se může jít podívat tam, kde to ještě nemá prošmejděné. Vydal se tedy na procházku k sídlu cechu, aby viděl, jak to vlastně vypadá. Na sobě má tyrkysové triko s krátkým rukávem, zpod kterého vykukuje žlutý dlouhý rukáv. Levou ruku v kapse značně ošoupaných džín a kecky jsou v barvě trika s krátkým rukávem.* Možná tam budou mít jídlo.. víly maj rádi jídlo. A to se i podle víly jmenuje, tak.. *Vypustí polohlasně myšlenku, která zapomněla zůstat v hlavě. Možná ho tam vezmou už jenom kvůli tomu, že se tam určitě hodí. Pochybuje, že v tom cechu už maj někoho, kdo má tak hezký křídla, jako on, takže proč ne? A jestli tam budou mít svačinu zdarma. Letmo si s unuděným úšklebkem prohlédne jizvu od popálení na pravé ruce. Nic vážného, není to o nic moc větší, než průměrně rostlý šváb. Trvá to několik minut, než dojde na okraj města, ale zadařilo se! Konečně doběhne před sídlo Fairy Tale, konkrétně kousek před bránu. Oči se mu okamžitě rozzáří. Trošku mu to připomíná hrad, kde zlá královna drží princezny – přesně jako v těch knížkách, kterých má doma milion. Představivost hned začne pracovat, určitě tam pobíhaj lidi oblečení jako princezny a havěť jim podobná. Potutelně se poušklíbne, váhavě přešlápne a ruku si zaboří do vlasů. Krátký nádech a hluboký výdech ho však konečně posune vpřed. „Vodní příkop. Proč nemají vodní příkop? Dalo by se v tom dobře koupat.“ Zadumaně se zamračí.*