Historické hradné mesto, ktoré sa nachádza v severnej časti Fiore. Leží na väčšom kopci a je obohnané lesmi a riekou, vďaka čomu má prírodnú ochranu. Okrem toho, je to sídlo cechu Phantom Lord, pred rokmi najmocnejšieho cechu Fiore.
Oak
9 komentářů u Oak
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*po chvilce tašku složí no je vidět že je tam toho ještě dost . lehne si vedle tašky a zavře oči to dievče ignoruje kdyby chtělo jde za ním dolů … a o té druhé dívce také neví tak jde dělat že spí*
*Sleduje chvíľku dievča, keď si zrazu uvedomí ako nebadane sleduje chalanovu tašku. Rozumu síce nepobrala najviac, ale je jej jasné, že má dievča s najvyššou pravdepodobnosťou hlad. Neváha a vytiahne vrecko s keksíkmi.* Si hladná? Dáš si keksíky? *Chalana si nevšíma a ukazuje z bezpečnej vzdialenosti dievčaťu vrecko, dokonca z neho vytiahne aj jeden keks aby ju uistila, že má skutočne jedlo* Mám ich dosť, daj si. *Núka naďalej*
*Hledí hladově na to, jak ten kluk jí, když tu zaslechne hlas někoho dalšího. Okamžitě tím směrem polekaně pohlédne, přičemž se přistiženě přikrčí víc k zemi ve snaze nebýt vidět. Hledí na dívku, která přišla z nečekané strany, slepice pro ní nyní ztratila význam. Necítí se zrovna bezpečně, ale má hlad. Zůstává tedy na místě s nadějí, že si jí nikdo nevšiml a nebude všímat. Ostatně chce to jídlo, ale uvědomuje si, jak vypadají rozdílně oproti ní. Chce zkusit tomu klukovi při sebelepší příležitosti, šlohnout tu tašku v níž je očividně jídlo. To znamená udržet si utajení. Uši má pro jistotu připláclé pevně k hlavě, ale s ocáskem takové štěstí nemá, protože ten opravdu vyzrazuje vždy její náladu. Zkouší tedy dál nehybnost. Při sebemenším jasném náznaku, že o ní dívka ví, nebo by snad dokonce zamířila k ní, hodlá se svézt dolů ke klukovi, šlohnout tašku a mizet i s ní.*
*poklidně si papá chleba který vyndal z tašky nikoho si nevšiml až když se ozval dívčí hlas rychle se otočíl a všiml si dívky jak kouká někam kam si nikoho jiného tam však neviděl jen si pohnul rameny a otočil se jim zase zády přičemž si poklidně jedl chleba po té co ho dojedl si vyndal další má vážně hlad*
*Poskakuje si popri rieke celá pyšný že dokončila svoje nové šaty – károvaná sivá sukňa, biela blúzka, na chrbte pod dlhými vlasmy veje dlhý biely plášťa podšívaný ružovou látkou, lemovaný fialovými pásikmi vpredu uviazaný ružovou mašľou. Na hlave má svoju obľúbenú baretku zdobenú mega gombíkom a kúskom látky pripomínajúcim skôr než stuhu čierne netopierie krídlo. Prišla sem za účelom nájsť si nejaké zvieratko na doma, alebo aspoň postaviť na nohy pol mesta tým, že proti sebe poštve „nechtiac“predavača ovocia. Prišla k rieke a ako tak rozmýšľala, potkla sa a nosom zabrzdila až o zem. Pozrela sa stále si držiac nos na mesto kde sa potkla a všimla si sliepku.* „Kawaaaaaaai!“ *Pomyslela si pri pohľade na vtáka a vytiahla spod plášťa vracko plné domácich sušienok* Na pipipiiii~ *Vábila sliepku na keksíky, no tá operená potvora jej ušla smrom ku skalám na brehu rieky. Vydala sa tým smerom s vreckom keksíkov v rukách, no namiesto sliepky si všimla, ako akési dievča stojí za kameňom a sleduje nejakého chalana. Oboch odhadla tak na svoj vek. Priblížila sa trošku k dievčaťu a všimla si, že má mačacie uši a chvost.*Waaaaa! To je zlaté! *Pochválila jej nahlas, až tak, že ju zrejme počul i ten pred kým sa dievča ukrývalo. Bola od dievčaťa dobrých 15 metrov a oči jej žiarili nadšením. A práve v tej chvíli spoza nej vybehla sliepka smerom k dievčaťu*
*Zastaví se tedy, když už na tu řeku vidí a rozhlédne se co je u její strany břehu pod těmi skalisky v menším srázu co jí dělí od blízkosti nebezpečné řeky. Zarazí se, když tam někoho uvidí. Trochu strnule stojí na místě. Překvapilo jí to. Schová se za strom, když vidí, že se dotyčný začíná hýbat. Nepostřehne tedy, že jde k něčemu co tam kdesi má a jen doufá, že dotyčný nepůjde za ní. Střihne ušima, když zaslechne zašustění z toho směru. Napne je, nastraží sluch, až se jí chvějí netrpělivě špičky oušek a lehce i ocásek. Vykoukne zpoza stromu, ale stále opatrně, jen je nyní ostražitější, nedočkavější. Za prvé je zvědavá, za druhé uvažuje, že pokud to má něco společného s jídlem, šlohne to. Nebylo to totiž šustění listí, které zná, ale něco úplně jiného. Budov města za řekou si nevšímá. Naopak by jí to jindy víc nabádalo k opatrnosti, kdyby nyní cele nebyla zaujatá něčím jiným. Vydává se blíž, dokud není dost blízko. Tehdy se přikrčí do dřepu a opatrně vykoukne na místo, kde tuší, že z tama šel ten zvuk šustění. Zmerčí igelitku a z ní cítí vůni jídla. Zrádný žaludek zakručí a jí se sbíhají sliny. Uši má našpicované, ale se zakručením žaludku s v náhlém polekání stáhne zpět, aby na ní nebylo vidět. Zůstává ovšem dál na tom stejném místě a poblíž tašky.*
*pomalu se postaví a popojde kousek od řeky sedne si k igelitové tašce ve které nosívá jídlo má ho tam dost takže si hnedka vezme chleba namazaný s nějakou marmeládou a pustí se hladově do toho nikoho nikde si ani nevšimne*
*V honbě za slepicí, kterou zranila ještě ve Worth Woodsea, jelikož se tam očividně nějakému obchodníkovi cestou asi ztratila, se dostává až do blízkosti civilizace. Je celá zamazaná od občasného bláta, a ve vlasech, srsti na ouškách i ocásku, má kousky jehličí i listí. Rozhodně si s tím starosti nedělá. Naopak tím víc zapadne do přirozených pachů lesa. Neuvědomuje si, že se během těch několika dní dostala tak blízko nějaké civilizaci, ani neví co to je, natož o tom, že v okolí lesa budou nějaké města. Zná jen ten les a nic jiného. Má na sobě lehkou mikinu a teplé tepláky tmavě zelené barvy co přes tu špínu na nich už není téměř vidět. Od doby co jde po té slepici, se nekoupala. Necítí, že by nějak smrděla, jelikož je na takový pach zvyklá. Už dávno tu slepici mohla mít, ale vždy jí do toho něco vlezlo, nebo byla nucena odehnat jinou šelmu co jí po její kořisti šla. Slyší zvuk tekoucí vody. Silný tok a všímá si, že stopy slepice už nejsou skoro nikde vidět. “ Hmm… že by nám jí už někdo vzal?…“ cítí zklamání. Náhle nikam nepospíchá, ale spíš se vleče blíž k řece. Chce se pouze podívat po něčem co by se dalo sníst a lesní plody bývaj docela časté poblíž vody, nebo případně ryby. Čím blíž je, tím spíš poznává, že to nebude potok, ale řeka. Automaticky se jí ježí srst. Opatrně a obezřetně jde blíž, dokud na řeku nevidí.*
*Natsu sedí u řeky do které si namáčí nohy boty má kousek od sebe a hladí na řeku ve které se odrážejí hvězdy a samotný měsíc který je v úplnku nohy lehce pohupuje ve vodě a mírně se usmívá přemýšlí zároveň o tom co bude dělat už je tma a domu to rozhodně nemá cenu chodit takže nejspíše přespí někde u lesa nebo i tady pomalu se ohlédne za sebe na menší skálu po které slel dolů*