Les nachádzajúci sa výhodne od Magnolie. Nachádza sa v ňom mnoho liečivých bylín, no môže byť zároveň veľmi nebezpečný.
Východný les
78 komentářů u Východný les
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Les nachádzajúci sa výhodne od Magnolie. Nachádza sa v ňom mnoho liečivých bylín, no môže byť zároveň veľmi nebezpečný.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*poklidně jí poslouchal a sledoval mírně se pousmál ked řekla že sou kamarádi pak jen kývl ale i ták jí tak nejspíše nepřestane říkat *měj se a dávej na sebe pozor *zašeptá trochu opožděně když už je preč a také se o chvilku i se svým mečem vydá domů no samozdřejmě nezapomene ani na tašku*
Um, jasné, že sme kamaráti, ale nemôžeš ma kúsať do nosa a bolelo to veľmi. *Victorique prešla prstami po svojom pokúsanom nose a divne sa na neho zamráčila. Hneď na to si zívla od únavy.* Už asi pôjdem Natsu. *Požmolila si oči, zvrtla sa na päte a kráčala na smer odkiaľ sem pribehla hľadať Raita.* Hádam, že sa ešte niekedy stretneme Natsu a pamätaj si, nie som Viky ale Victorique. Meno Viky sa mi vôbec nepáči, je hrozne. Gomensai. *Usmiala sa a pomaly sa strácala v hustom lesíku. Raito poslušne kráčal za ňou.*
*sleduje na to aký amok jí chytil mírně se nepatrně ušklíbne*Viki to nemohlo tak bolet vždyt sem ani pořádně neskousl *povzdechne no koukne na psíka když zavrčí ignorativně a pak zase koukne na Viki*uhm myslel sem že sme kamarádi *povzdechne*tak budeme kamarádi ? *pousměje e*
Do pekla, prečo si ma pokúsal do nosa?! To bolí! *Victorique dostala veľmi silný amok a kričala na Natsua veľmi hlasito, pričom Raito potichu zavrčal. Chlapca nikdy nikde nevidel a neverí mu. Popravde ani Victorique a veľmi ju štve, že sa takto odviazane k nej chová. Bola by oveľa spokojnejšia keby už sedela doma a troška si oddýchla.*
*nechápe to o tom jedle no kašle na to jen se pousměje přikloní se k ní a kousne jí do nosu*nesmutni Viki nemáš k tomu důvod *ušklíbne se* a nejoblíbenější jídlo ? *zvědavě*co třeba buchtičky s krémem ? *nevinně se uculí*
Um, to mi je ľúto. *Victorique nahodila trošku smutnú tvár, keď začal Natsu hovoriť o svojej rodine.* Jedlo, ktoré jem najradšej? Svetlo! *Vic skríkla s otvorenou pusou a húpala sa na nej slinka. Toto sa vždy dialo, keď Vic uvidela svetielko alebo na neho len pomyslela. Keď prezradila Natsuovi čo rada je tak musela vyzerať ako totálny magor. Keď si tak logicky predstaviť jesť svetlo, predstaviť si ho logicky asi nejde. Ale jesť svetlo ju naučil drak menom Weisslogia, potom zdrhol a viac sa jej na oči neukázal. Občas je jej za ním smutno, pretože sa o ňu staral pár rokov a trénoval ju. Taktiež to svetlo, ktoré predtým obalilo jej ruku, bola jeho práca a zásluha.*
*poslouchá jej a celkem ho láká štouchat jí prstem do tváře snad protože je to provokater* uhm je to hezké jméno ale dobře *nevinně se usměje*tak ti budu říkat *prohlédne si jí se zamyšlením* Viki *ušklíbne se prostě si to její jméno zkrátí písmenem které ve jméně snad ani nemá * bylo by divné říkat ti Vici tak Viki bude v pořádku že ano ? *nevinně se usmívá* no a pokud jde o to proč sem sám tak můj otec zemřel Matka taky a bratr moje dvojče je nezvěstné *poví jako by to s ním nic nedělalo jako by smrt jeho rodičů a to že je bratr nezvěstný pro něj nic neznamenalo jako by stále byly živí a v pořádku* takže Viki jaké jídlo máš nejradši ?
Jak to, že bývaš sám. *Začudovane sa ho opýtala.* No dá sa tak povedať, že nevarím vôbec a starám sa sama o seba. Jem tak troška iné jedlo. *Prštekom si chytila pery a tvárila sa tak trošku zamyslene.* Natsu-kun, já som Victorique de Blois. *Predstavila sa mu tiež a usmievala pri tom.* Viem, že sa to bude troška divne vyslovovať, ale ja som si také primitívne meno nevymyslela a je tak dosť odlišné od tých zvyčajných mien. Hehe.
*sledoval ju* no tak trochu žiju sám a starám se o sebe tak umím vařit *ušklíbne se*sice se mi občas něco nepovede ale lehké věci zvládám *zasekne se*počkat ty si mi chtěla uvařit a neumíš to ? *podezřívavě si klekne na kolena přičemž se k ní doplazí a hledí jí do tváře*a jsem Natsu Natsu Watanabe *ušklíbne se* ehm prečo vyzeráš tak smutne ? *lehce jí dobne prstíkem do tvářičky*
Čože? Jak to, že vieš variť a to si približne starý ako ja. *Victorique sa začudovane pozrela a prehovorila na chlapca.* Gomen, ale neviem ani ako sa voláš. Nemala som na pláne ani tu dlho zdržovať, myslím si, že bude lepšie keď odídem. *Vic prehovorila celkom smutným hlasom. V tom prišiel Raito a sadol si vedľa. Z papule mu trčal kúsok igelitového sáčku.* Baka… *Zanadávala Vic Raitovi a vytrhla mu z papule ten igelit.*
eh *hlesne po chvilce * tak nechtěla by jsi jít ke mě uvařil bych něco k jídlu i pro tvého psa *poví provinile*tedy abych nějak odčinil to co jsem udělal *koukne do země a pak na moment na ní pak zase do země mlčí a čeká na odpověd*
*Taktiež si sadla a posunula sa o niečo ďalej od neho. Ako pozerala na jeho tvár prišla jej svoja reakcia trocha prehnaná.* Taktiež sa ospravedlňujem, zareagovala som trochu prehnane. *Začervenala sa, otočila sa mu chrbtom a stále myslela na to čo sa stalo.*
*nečekal na nic a začal vstávat ještě než něco zkusila mu udělat no jeho reakce jelikož byl zaskočený tím co provedl tak ho mohla flaknut po tej hlave . celkom rychle sedel vedle ni o kousek dál hledí na ní přičemž jeho tvář je mírně na rudlá*Gomensai to to nebylo schváln ě *zašeptá provinile přičemž má zavřené oči jako by čekal smrt*
*Nestihla nejako moc zareagovať a hneď sa ocitla ležať na zemi, pričom chlapec ležal na nej a dal jej pusu. Bola veľmi prekvapená z tejto situácie a nevedela ako na ňu zareagovať.* Čo to robíš ty uchylák ! *Victorique ho naštvano a jemne odstrčila pričom jej pravú ruku obalilo len malinko jasné svetielko a udrela ho do hlavy aby z nej zliezol. Úder nemal byť nejako moc efektívny vďaka tomu svetielku, no bol len o trošku silnejší ako ten normálny úder osem ročného dievčatka.*
jen sem se schovával třeba by mě ten pes chtěl sežrat *poví s úšklebkem no pak když se rozeběhne k meči jej chytne za ruku přičemž její rukou trhne aby jí donutil otočit se k němu*to je moje *hlesne přičemž popojde no zakopne o své kaničky které má rozvázané*
spadne na dívku přičemž se jeho rty dotknou těch jejich když dopadnou ^^ dá jí pusu* 😀
„Sakra, úsmev nezabral.“ *Pomyslela si a začervenala sa ešte viac.* Čo si tu vlastne robil a prečo si bol na tom strome. *Opýta sa chlapca, pričom sa otočila na ten strom. Hneď na to si všimla na zemi meč.* Čo to je ? *Opýtala sa znovu a rozbehla sa na miesto kde meč ležal.*
*natáhne ruku tak aby se košík dotkl jeho dlaně a né Raita* to je v pořádku jen ho nech *pousměje se na ní mile * akorat budu muset dříve domů to je všechno *hlasitě povzdechne a koukne jí do očí *a co dobrého mi uvaříš ? *zvědavě jí koukne do očí ani ho nenapadlo že by ho ten pes mohl kousnout když mu dá ruku nad hlavu * nech ho to sníst vypadá hladově *poznamená*
*Veľmi sa zľakne dupotu, ktorý spôsobil zoskok chlapca. Keď sa k nej prehovoril, jemne sa začervenala. Bola veľmi hanblivá a najviac sa hanbila pred takto mladými chlapcami.* Ahoj. *Opätovne pozdravila neznámeho.* Prepáč za to jedlo, urobím ti nové. *Prehovorila a na to sa priateľsky usmiala. Variť nevedela, tak sa spoliehala na svoj úsmev aby jej to prepáčil. Keď sa chlapec priblížil k Raitovi, postavil sa a začal na neho vrčať. Neobraňoval Victorique ale skôr ho varoval a obraňoval si jedlo.* Drž pysk Raito ! *Zhúkla opäť na neho a buchla ho znovu prúteným košíkom.*