Worth Woodsea je starobylý obrovský les pokrývajúci severnú časť Fiore.
Worth Woodsea
13 komentářů u Worth Woodsea
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Worth Woodsea je starobylý obrovský les pokrývajúci severnú časť Fiore.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Je jak opařená v prvním okamžiku, když vidí reakci té dívky, kdy na ní dokonce přistane hozená mokrá bota. Své kočičí uši stáhne vzad před tím hlasitým projevem. „Goblin?!“ Rozhodně je z toho v mírném šoku, ale též polekaně zdrhá. Znamená to, že následuje zrovna dívku k řece, protože si v prvním pomateném momentu neuvědomí, že běží rovnou směr řeka.* G.. G. goblin?! *Nechápe jí, když se vrhne po dívce, aby jí zastavila v touze po vysvětlení toho zmatku. Rozhodně má v plánu jí obejmout rukama kolem boků a strhnout jí k zemi. Nepočítá s tím, že by mohli skončit v řece a v jedné ruce má stále toho zajíce.*
(Oprava) *Práve vtedy, keď ukladala svoju mokrú topánku na zem si všimla, že sa k nej rúti nejaký neopísateľný objekt. Bola veľmi milo prekvapená. Nikoho si tu nablízko predtým nevšimla. Najskôr nevedela ako zareagovať. Stále hádzala očami z jej tváre na toho mŕtveho zajaca, čo držala v rukách.* Áá. Goblin! *Vic skríkla a ohnala sa svojou ťažkou, mokrou topánkou. Skôr to chcela hodiť, ale ako zbadala, že Goblin zastal tak sa len ohnala. Hodila ju až v tedy, keď sa Goblin pokúšal jej dotknúť. Pričom, keď hodila svoju topánku, rýchlo schmatla tričko a gate. Tričkom si zahalila šušu 😀 (je divné písať o tomto xD) a s galotami sa rozutekala čo najbližšie k rieke.*
*Ako tak na tej zemi ležala a slnila sa, pomaly upadal do spánku. Bolo jej veľmi príjemné, slniečko ju zohrievalo a robilo príjemne ._.“ To, že teraz nad ňou stojí neko dievča s mŕtvym zajacom v rukách a celá zakrvavená ani len netušila. Dokonca nepočula ani šuchot, keď sa približovala. Nevedela by presne odhadnúť, ako by zareagovala, keby ju zbadá. Ešte k tomu je nahá. Asi by sa prepadla od hanby. Ako tak upadala do spánku, niečo ju vyrušovalo. Asi mala niečo zaseknuté v nosnej dutine. Začala svoje nosné dierky jemne rozťahovať a sťahovať. Bez akéhokoľvek varovania si kýchla. Pri kýchnutí nevydala žiaden hlasitý zvuk a ani prudký pohyb. Len tak vyprskla kopu baktérií nad ňu.*
*Nechápe tu cizinku a její chování, když se tam začne vysvlékat. Němě a nehybně to sleduje, přičemž zvažuje její příčetnost, a jakékoliv vedlejší úmysli. S povzdechnutím nechá toho okounění, když vidí, že pro dívku je zcela očividně neviditelná. Rozhodne se to cosi tajemné prošetřit, protože neviditelnost by se jí mohla docela hodit v nynějším čase i v tuhle chvíli. Vyběhne tedy vpřed a stoupne si rovnou čelem k čelu té dívky, zajíce s otevřeným břichem v jedné ruce, zatímco má obě rozpažené a s pootevřenými ústy zírá bez hlesu do očí té cizince. Stojí nehybně, načež se jí chystá dotknout zkusmo prstem od krve, ale prázdné ruky, její tváře. Ušiska se jí nervozitou i napětím chvějí, přesto je má našponované vpřed. Zírá s rozšířenýma očima a zatajeným dechem.*
*Ten červený fľak krvi na zemi nevedela nejako identifikovať od čoho by bol. Naokolo nevidela nikoho. Myslela si, že je to v poriadku. Nikoho nevidela, myslela si, že ju tiež nikto nevidí. Bola tak premočená, že ju to oblečenie pomaly prevažovalo. Takto jednoducho pokračovať nemohla, i keď bola osviežená dosť. Pomaličky sa začala vyzliekať. Najprv vestičku, tričko, topánočky, gate a nakoniec nohavičky ._.“ Podprsenku nenosila, pretože na tie lentilky pod kobercom je zbytočné také niečo nosiť. Svoje veci ukladala vedľa seba na slnko aby sa aspoň tak nejak uschli. Ešte šťastie, že aspoň tá voda nebola nejak extra studená. Chrípka je asi posledné, čo by Vic chcela dostať.*
*Hledí na to co vyplavila řeka. Napětím téměř nedýchá. Přeci jen dívka běžela po souši, když jí viděla. Než zašla sem, odkud na tu stranu do té dálky není pro stromy příliš vidět, později zaslechla žbluňknutí a nyní má cosi na své straně břehu. Sleduje to a je připravená vrhnout se na to, stejně jako okamžitě se vrhnout nahoru na strom co je nejblíž, aby byla z dosahu toho čehosi co se začalo hýbat a vstávat. „Ono to je vyššíí..?!“ měla to za cosi asi spláclejšího, jenže postupně zjišťuje, že to očividně bude člověk. Ohledně toho má zásadní jistotu, jakmile dívka stojí na nohou a rozhlíží se. Zároveň je udivená, že dotyčná v níž poznává běžící dívku, si jí nevšimne, i když jí má před nosem. Nechápe, že někdo z civilizace si jí může snadno pomýlit s okolím, když je celá zaneřáděná a má na sobě tmavé oblečení. Drží nechápavě s otevřenou pusou ve svých rukách tělo zajíce, které má rozřízlé břicho s vnitřnostma na listu u jejích nohou. Stále z něj kape krev. Sama má ruce od krve a i oblečení. Nejen oblečení má od hlíny a dalšího bordelu. I kůži na tváři, rukou. Běhává bosá, boty totiž nezná, takže i na těch to je vidět. Ostatně pár dní se vůbec ani neošplouchla ve vodě. A pojem mýdla jí je též cizí. Uši pomaličku sklápí vzad, dívka se dle ní chová nenormálně. Očekává hrozbu, ale přesto dál čeká, zda si jí všimne, ani se nehne. Jen kočičí ouška a kočičí ocásek. Ocásek přitom sebou párkrát zaškube, jelikož jí dráždí to, jak jí dívka nejspíše slepě přehlíží, pokud něco neplánuje. Ouška se jí chvějí nervozitou.*
*Dá sa povedať, že utekala z posledných síl. Zdalo sa jej, že jabĺčko sa priplavilo bližšie k brehu, pričom by ho mohla dosiahnuť. Jabĺčko troška predbehla dopredu a načiahla sa na neho. Chytila ho kúsok za stonku, pričom sa pošmykol kamienok, na ktorom stála a padla do vody. Odplavilo ju len pár metrov od miesta kde spadla. Začala hádzať svojím telom a hlavne rukami. Nejako sa jej podarilo k tomu brehu „doplávať“. Chytila sa zeminy čo hraničila s riekou a potiahla sa na súš. Asi minútu ležala a vzdychala na zemi. Na to aby sa dostala na breh vynaložila poslednú silu, ktorá jej zostala.* Panebože. *Prehodila sa z brucha na chrbát a pozerala na holé nebo. Jabĺčko už bolo dáááávno odplavené preč. Keď sa cítila na to, že by sa mohla hnúť, začala sa mrviť. Nejakým spôsob sa jej podarilo postaviť. Urobila len pár krokov a na zemi videla kaluž krvi. Hrozne sa naľakala, pretože tá krv bola čerstvá, akoby tam bola len pár minút. Ihneď sa začala rozhliadať okolo seba, no nič divného nezbadala.*
*Má zajíce v rukách. Vrací se i s ním k řece, kde si opatrně dřepne na kraji břehu. Skoro úzkostlivě dbá, aby jí nic nepřekvapilo. Je nervózní z takové blízkosti vody. Vyndá nožík a začne nařezávat kůži zajíce. Nejprve vyvrhne vnitřnosti. Na hlínu vedle sebe. Vezme z té hromádky srdce, plíce, játra a ledviny, které pracně vydolovala z jisté části poblíž páteře. Dá je na připravený list vedle budoucího ohniště, jen co je opláchne ve vodě. Zajíc mezitím vyčkává v rostoucí kaluži krve poblíž řeky. Vrací se k němu, když zaslechne svým sluchem co je o něco lepší, než lidský, něčí kroky. Slyší někoho se přibližovat, ale tohle rozhodně není žádné zvíře. Hledí tím směrem, dokud nevidí dívku, která se k ní postupně přibližuje. I s nedopracovaným zajícem se ihned stáhne dál od břehu řeky, blíž k vnitřnostem i tábořišti. Nehodlá se nechat shodit do řeky, ani obrat o pracně chycené jídlo. Ušima nervózně střihá sem a tam. Nejistě sleduje mlčky dívku.*
To je nuda. *Povedala si, pričom pozerala na nebo. Bola vyvalená na zemi, opretá o strom len s plecami a hlavou. Vyzerala akoby ju niekto odstrelil. Ako tak pozerala na nebo, v tom jej padlo hnilé jablko na hlavu. Victorique veľmi nahlas zapišťala od bolesti. Skôr to bol vreskot od laknutia ako od bolesti. Rozbehla sa po hnilom, kotúľajúcom sa jablku, ktoré sa kotúľalo zrejme dole kopcom do rieky. To, že bolo jablko hnilé Victorique netušila, ale v tomto stave v akom bola by jej to možno bolo aj jedno. Nestihla dobehnúť ku jablku a to čuplo do rieky. Victorique hneď padla na kolená so smutnou tvárou. Chvíľu sa jablko otáčalo v rieke a potom sa nechalo viesť prúdom vody. Pomyslela si, že sa to jablko možno odplaví na breh. Silu si odtrhnúť normálne jablko nemala. Ako sa nechalo jablko viesť prúdom vody, utekala Vic zúfalo za ním.*
*Nakonec zamíří radši blíž k vodě, i když vodu příliš nemusí. Uvědomuje si, že pach krve, pach masa bude lákat šelmy. Potřebuje tedy vodu, kde by se poté co nějak upraví svou kořist, omyla. Cestou k řece, zaslechne někoho lamentovat. Střihne ušima a zarazí se na okamžik. Čeká, zda to zaslechne znovu, zda se dotyčná osoba nepřibližuje. Nic. Vykročí tedy znovu vpřed. Nemíří už ovšem rovně. Vyhýbá se obloukem tomu místu odkud zaslechla. Rozhodne se, že si toho zajíce přeci jen upeče. Znamená to prohrabat kapsy, zda neztratila cestou zápalky. Naštěstí si to jistí tím, že má ještě druhé schované ve vaku z močového měchýře po nějakém býložravci co dostala už zpracovaný pár dnů předtím, než její opatrovníci zmizeli. Dojde dost blízko břehu řeky na místě, odkud není vidět, že by blízká voda byla hluboká a nehrozí tam pád ze srázu, protože se to rovnoměrně svažuje dolů. Též to napovídá to, že tamtudy často cestují obchodníci nebo zvěř. Upraví si prostor pro táborový oheň, aby nechytl les. Na to si dojde donést nějaké dříví. cestou pobere oschlou trávu co bude krásně hořet pro lepší rozhoření se plamenů po pevnějším dřevu. Vytvoří z toho pyramidu. Zvenku jsou klacky tenké i silné, ale krátké a uvnitř nalámané roští a seschlá tráva. Ještě to nepodpaluje. Ohlédne se po připravené hromádce na přikládání. Dojde k ní a vybere z ní klacky vhodné na podepření středního co bude položen vodorovně a bude procházet zajícem. Toho ještě potřebuje upravit, ale má tu připravené aspoň tohle. Ty dva klacky zabodne do země po stranách a ten nejdelší položí zatím vedle. Dojde pro zajíce.*
*Od únavy nevládala chodiť tak si prisadla k väčšiemu stromu veľmi blízko od rieky. Jak si oprela hlavu o kmeň stromu a pozrela sa nahor, uvidela veľké jablká. Ihneď sa jej rozžiarili jej zelené očká a skúšala sa na ten strom vyškriabať. Bola natoľko unavená, že ani vystrieť ruky nahor nedokázala.* Ajajáj, asi si umriem od hladu. *Po pár minútach lapanie po jablkách vzdala a znovu si prisadla k stromu a oprela sa. Svoju neschopnosť si stále v mysli vyčítala a tak úboho sedela pri strome. Mala by sa schovať radšej do nejakého kríku než tuto. Bola veľmi nápadná a nepriateľom určite zahľiadnutelná. Lenže tento problém ju ani zďaleka nenapadol. Pri strome sa schúlila do guličky, rukami objala nohy a hlavu položila na kolená. V tejto polohe by kľudne vydržala aj hodinu. Jak tak pomaly ubiehal čas, Victorique sa začali od únavy zatvárať oči, až kým neupadla do spánku.*
*Bloudí lesem daleko od svého útočiště. Vydala se na několik dní mimo své bezpečné místo, kde má všeho dostatek, aby si procvičila lov a zároveň získala nějaké další věci, které ve svém domovském údolí nenajde. Opět má na sobě jen to jedno oblečení, už třetí den, takže je to rozhodně cítit, ale v lese to snadno zanikne, naopak tím víc zapadne a snáze se jí loví. Její oblečení sestává z černé mikiny a zeleného trička a tmavě zelených tepláků. Opět byla nucena ještě před začátkem cesty, udělat si do zadní části kalhot díru pro svůj kočičí ocásek. Vlasy i srst na ocásku a uších mají stejnou modrou barvu, jako mají i její oči. Ocásek opravdu vypadá silně a není tak tenký, jako mají domácí kočky. Vypadá i lehce huňatě. Mohla by vypadat dost krásně, ale žije v divočině, ne v civilizaci. Nevypadá vůbec čistě. Ocásek i ouška a vlasy i ruce, oblečení a tvář má od hlíny, jehličí i listí má místy zamotané mezi vlasy, nebo jeho kousíčky v srsti svého kočičího ocásku. Ještě se jí nepovedlo nic ulovit krom jednoho zajíce, kterého svázaného a živého nese na zádech. Doteď si po cestě sbírala různé lesní plody a maso je pro ní tedy vítanou vidinou na dnešní večer. Zastaví se u jednoho stromu, kde zavěsí na větev zajíce a ten tam nyní visí hlavou dolů. Protahuje se během přestávky a zvažuje, že by si tu mohla založit tábořiště, nebo jít a hledat jiné místo co by bylo vhodnější zase pro změnu pro sušení masa toho zajíce na sušené maso. „Trvalejší surovina, nebo chutná, výborná akorát pro dnešní večer, ale krátkodobá..“ rozhoduje se.*
*Sama neverila ako sa sem mohla dostať. Niekoľko hodín už tu blúdila a nevedela nájsť od tadeto nejaké východisko. Toto bolo po prvý krát čo ľutovala toho, že nezobrala so sebou aj Raita. Návštevu tohto lesa nejak extra neplánovala, len sa chcela prejsť. Niekoľko krát ju napadlo vyšplhať sa na strom, no za každým pokúsením sa o to padla z neho. Teraz ? Teraz kráča už dosť dlhú dobu popri rieke, unavená, hladná a poudieraná.*