Pozostatky menšej dediny, ktorá bola domovom vyspelej civilizácie, Nirvitov. Nirviti boli tvorcami Nirvany, no jej moc sa im vypomstila.
Staroveká dedina
37 komentářů u Staroveká dedina
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Sústredí sa, aby mal nad kúzlom kontrolu, no najmä sa sústredí, aby udržal ruku nad hladinou. Akonáhle by sa jej dotkol, by ho jeho vlastný blesk udrel. A z toho mal asi väčší strach ako z toho, že zostane hladný. Koniec koncov, voda je predsa len dobrým vodičom a ryba je príliš blízko, takže výboj nemusí byť ani tak silný, telo ryby nie je voči elektrine odolné. A preto ju to rovno paralyzuje, ak nezabije, no to Morio nevie. Možno ho otec brával na lov a aj rybárčiť, aby sa naučil čo najväčšiemu množstvu spôsobov obživy, on sám sa k tomu až tak ďaleko nikdy nedostal. A hlavne, nikdy nevyužíval kúzla, keďže na nimi získal akú-takú kontrolu pred nedávnom a aj tak neboli mocné. Kúzlo ukončil v okamihu, keď bola ryba zasiahnutá, no aj tak pár sekúnd radšej počkal, kým sa výboje rozplynuli. Veď čo iné im zostávalo, keď stratili zdroj energie? Okamžite ako mohol, ruky ponoril do vody a schmatol tela tej ryby do dlaní, aj keď ju mal problém udržať, lebo bola klzká. No s tým viac menej rátal. Nejako sa mu ju podarilo uloviť a vytiahnuť z vody a víťazoslávne s ňou kráčal k „táboru“, no bol tu ďalší problém. Čo s ňou mal robiť teraz? Veď takéto práce ako sťahovanie kože a prípravu nechával na otcovi, on namiesto toho vždy radšej chystal oheň. Veď len pri predstave, že to robí spolu s otcom, sa mu zdvíhal žalúdok. Po ceste si rybu ešte prezeral, no nebol si istý, čo z nej v jeho podaní vznikne. „Očistiť alebo rovno opiecť? Keby ju najprv očistím, tak ju môžme nejako obhrýzť a kosti tak ľahšie vyťahovať. Ale, to bude zas stáť plno námahy…“ Povzdychol si v duchu a pozoroval, čo sa medzi tým ocitlo pri jeho bobulách.* Ehm, nemohla by si sa pokúsiť zohnať drevo na oheň?! *Zvolal do neznáma, keďže netušil, kde je a kam sa vybrala, predpokladal, že zháňa ešte raňajky. On sám bol momentálne príliš zaujatý tým, čo bude robiť s tým šupinatým tvorom.*
*Samozřejmě, že se s Moriem mine, takže tam vidí akorát už tu hromádku červených bobulí. Odloží vedle toho to co nasbírala. Hmyz hrozí, že se porozutíká zas ke svobodě a volnosti, takže si kvůli tomu vysvlékne tmavě šedivo-černý svetřík bez rukávů, poté sundá to bílé tričko s dlouhými rukávy, které pořádně sváže i s hmyzem uvnitř, aby nemohl dál utíkat. Svetřík si opět obleče a vydává se zpět pro to vajíčko. Jen se na okamžik zadívá, kde je Morio. Vidí ho šaškovat před vodní plochou, oklepe se oteřesně, protože si díky tomu vzpomene na včerejší událost a to, jak nesnáší vodu. Vyrazí pro vajíčko. Konečně je zpátky u toho stromku. Pracně se na něj snaží dostat, aby dosáhla na hnízdo. Pečlivě dává pozor, aby jí vajíčko nespadlo. Zapomenula na to, jaké mívá stavy, takže až pozdě si vynadá, jak hloupá byla, že lezla nahoru. Nedokáže se přinutit slézt a má obavy, že spadne. Sedne si teda opatrně na větev s ukořistěným vajíčkem v ruce. Zůstává ovšem nadále, kde je. Ani nedutá, zatímco všude kolem ní je slyšet akorát ten zdejší klid. Doufá, že sem ten kluk dojde, stejně tak si to ovšem nepřeje. Stydí se za svou hloupost a bázlivost s ohledem mnoha věcí, která obvykle přijde nevhod, zatímco do té doby si z toho nic moc nedělá. Nechce, aby jí tak viděl, když jí včera pomáhal poté co spadla do té vody a málem utonula.*
*Keď dôjde ku tomu kríku, tak sa najprv uistí podľa listov a podľa ich spodnej strany, prípadne vône, či nie su jedovaté. Otec ho v tomto nejaké postupy naučil, no on prišiel len so záverom, že by jedovaté byť nemali, no či naozaj nie sú, to netuší. Prejde ešte na chvíľu k stromu, z ktorého odlupne dlhšiu prehnutú kôru, ktorú sa rozhodne využiť ako misku. Červené bobule začne následne z kríku otrhávať a pokladať ich do tej improvizornej misky. Trvá hodnú dobu, aby ich bolo dostatok a skončí až v momente, keď sa mu na tú kôru nezmestia ani na vrch kopca na nej, ktorý z bobúl vytvoril. Ešte sa rozhliadne po okolí, že čo by sa dalo využiť, no nič také nenachádza. Preto sa rozhodne vydať k tomu prístrešku, kde spali a odložiť tam bobule. Zamyslel sa, že či by za pokus nestálo loviť ryby, lenže čo, keď ich nemá ako loviť? Vtom ho však niečo napadne a preto prejde ešte k vode. Pozorne sa pozerá, že či pri brehu nenájde nejakú rybku, čo by stála za to. On sám do vody nevstupuje z určitého dôvodu a len nazerá. Dlhšiu chvíľu prechádza popri vode, keď v tom si všimne jednej v dosahu, ktorá je zalezená v priehlbinke medzi kameňmi. Prudko sa zohne, rukou sa načiahne nad hľadinu tak ďaleko, ako len dokáže a drží ruku pár milimetrov nad hladinou. Následne do dlane sústredí magickú energiu ako len vie, pričom mu okolo ruky začnú lietať elektrické výboje. A keďže voda je vodič, samozrejme, že sú výboje ňou priťahované. Už len vyčkať, či jeho plán vyjde a tú rybu to paralyzuje. Lebo ak áno, tak budú mať aspoň aký-taký úlovok.*
*Je vděčná za to, že pochopil a uleví se jí tak od jedněch starostí. Přesto si uvědomuje, že tak asi veškerá komunikace bude dost váznout. Sleduje ho, jak se vydává nalézt něco k jídlu. Zkusila by vylézt znovu zpátky nahoru, ale má obavy, aby se jí v nějaké části cesty třebas jen nezamotala hlava, ale co je hlavní, pevnina na níž je, je oddělená od stěn vodou. Nemá se tedy, jak dostat touhle cestou zpátky. Přestane se tím na danou dobu zabývat a přiloží ruku k dílu. Snaží se nalézt též něco poživatelné, posbírat to a donést k místu, kde byli před jistou chvilkou oba společně. Hledá klidně i nějaký jedlý hmyz. Toho tam určitě nebude taková nouze, jako zvěře. Samozřejmě, že toho tam nachází docela dost, ale nějak nabyla dojmu, že to možná její zachránce chtít nebude. Nechápe to sice, ale bere to v potaz. Přesto toho trochu vezme. Nějaké ty brouky pro případ, že by byl vytvořen oheň, někteří bývají dobře křupaví. Rozhodně nebere žádné slimáky, ani nic jiného oslizlejšího. Nebere, ani šneky. Ale kobylky ano. Schovává tu havěť do svého trička, aby neutekla. Poté nasbírá nějaké bobule kupodivu modré barvy. Z nějakého důvodu je rozhodnutá nechat určení toho, zda to je jedlé či ne, na samotném Moriovi. S tím vším se vrací. Hodlá se však vrátit a to pro vejce v hnízdě drobného ptactva, které zahlédne cestou.*
*Pozorne ju pozoruje, keď sa tak snažila na seba ukázať, keď v tom mu to docvaklo. Buď proste nachladla a stratila hlas alebo nedokáže rozprávať, no skôr to vyzeralo na to prvé, keďže sama z toho bola podľa neho dosť mimo. Poriadne sa ešte ponaťahoval, aby sa tej bolesti čo najskôr zbavil, no po pár sekundách prehovoril.* Tak, dúfam, že ti nič vážnejšie nie je a si v poriadku. Ja sa pôjdem obzrieť, či tu v okolí nie je nič na jedenie, keď tak, tak aspoň nejaké bobule alebo byliny. *Oznamil jej to a len sa vydal po odvode ostrovčeku, veď ten nebol nijak extra veľký. On mal akési základné znalosti v rozoznávaní jedovatých a jedlých bylín a rastlín, no hlavne tých najrozšírenejších a aj tak sa to týkalo len pásma Worth Woodsea, keďže tu bolo prevažne rovnaké podnebie a bol vychovávaný tu, takže samozrejme, že sa učil u vegetácii tu. Teda, učil, otec ho nútil sa naučiť, aby bol pripravený prežiť aj v núdzi. A to sa očividne teraz prejavovalo. Kráčal si to k najbližšiemu väčšiemu keru, ktorý bol zašitý medzi stromami. Na kere sa mihali akési červené guličku – bobule.*
*Znovu si povzdechne díky tomu jeho dotazu. Neumí číst, natož psát. Netuší tedy, jak mu dát vědět. Dát vědět, že má smůlu, nemůže mluvit. Rozhlédne se kolem sebe, načež mu dá vědět gesty. Zamává tedy, aby ho upozornila na to, že mu cosi chce. Potom se pokusí promluvit, ale nic, na místo toho jí škrábe v krku a promne si tedy krk. Poté rozmáchne rukama a zas je spustí s pokrčením ramen. Doufá, že to pochopí. Začne se rozhlížet, zda jsou tam nějaké jedlé rostliny, bylinky, které by se dali sníst a měli bezpečný účinek. Stejně tak kouká, zda bude i nějaký možný úlovek v tomhle místě.*
*On sám ešte privrel oči, no nespal. Proste takto len čakal, kým vstane. A po nie príliš dlhej dobe sa tak aj skutočne stalo, keď to mačacie dievča vstalo a začalo sa vystierať. On sa trochu zapýril, keďže sa prebrala v takej jeho blízkosti a on sa ani nehýbal, no nakoniec vyskočil na nohy a sám sa začal naťahovať. Veď predsa, svaly mal po takom vypätí a následnom oddychu stuhnuté a celkovo, cítil sa úplne rozlámaný.* Si v poriadku, že? *Pozorne si ju ešte premeral a očakával akú koľvek odpoveď, no hlavne tú v podobe slov. Sám sa snažil vymyslieť, čo by tu asi tak mohli jesť, no nič moc ho nenapadalo, z čoho bol sklamaný. Predsa bol hladný, ona musela byť tiež, veď si prežila väčšie nebezpečenstvo ako on, a aj keď zvládli nástrahy predchádzajúceho dňa, teraz tu boli tieto.*
*Postupně se probírá a nakonec dokonce i zamrká rozespalýma očima do toho světla kolem, které značí, že je už den a ne noc. Bez jakýchkoliv rozpaků z toho v jaké blízkosti je tomu svému zachránci, si okamžitě začíná protírat oči a zívne si, načež se trošku odkulí, aby se protáhla. Zachrchlá, když se pokusí promluvit. Snaží se si odkašlat ve snaze, aby mohla opět mluvit, ale její dýchací cesty i hlasivky jsou namožené po tom co se topila a dusila vodou. Smutně svěsí ramena i ouška, protože to zvěstuje, že bude třeba to vyležet ve svém úkrytu, až se tam dostane a žádné delší potulování venku, natož shánění si masa. Nechce se jí žít opět jen ze zeleně. Povzdechne si a ohlédne s omluvným pousmáním na Moria. Sedne si trošičku zoufale, jelikož mu nemůže ani poděkovat a netuší, zda nepotřebuje s něčím pomoct, načež si uvědomuje žízeň i hlad.*
*Bol príliš ponorený do toho príjemného sna nato, aby strácal čas premýšľaním, že čo sa s ním deje. Veď konečne bol pri ňom otec a síce aj skrz sen pocítil to príjemno a teplo, keď ho Mumei objala, pretože predsa len, bolo to lepšie ako predtým, on si to vysvetlil inak. Koniec koncov, v sne ho objal práve ten príjemný muž a zahalil svojimi mocnými cielymi krídlami, takže mu to prišlo, že to teplo cíti z otca. Vtom mu však niečo zašepkal do ucha a Morio strnul. Jeho príjemný sen sa následne rozštipil, ako ked sa rozbije sklo a črepiny neho sa rozletia do okolia, nenávratne na to, aby boli spolu. Modrovlások zhrozene otvoril oči po tých slovách, ktoré mu otec zašepkal a vďaka tomu si uvedomil, že to bol len sen. „Čo očakávať? Že sa len tak objaví? Tak či tak, hento nebol on, henten muž nebol môj otec…“ Až po týchto myšlienkach mu pohľad padne na to dievča, ktoré ho vlastne objalo. On sám si to dokázal vysvetliť a aj to chápal, veď poznal pravidlá prežitia, ktoré mu boli pri výchove v tomto prostredí vštepované, no aj tak sa začervenel. Tak či onak, nemal v pláne nič robiť, kým sa ona nezobudí, aby ju nezobudil svojim pohybom. Slnko už konečne svitalo a to bolo znamenie, že tú noc spoločne zvládli a prečkali, no teraz tu boli iné problémy. Koniec koncov, obaja potrebovali nepochybne jesť.*
*V tom polospánku v němž je si podvědomě uvědomuje ten chlad. Pootevře rozespalé, unavené oči a stěží se drží v tu chvíli při tom slabém povědomí. Rozhlédne se pomalu kolem sebe. Násilím drží jakž takž otevřené oči. Nezamýšlí se nad tím místem, kde je. Má ovšem v merku nalézt nějaký kout, nějaké místo, kde se jí snáze bude držet teplo. Logicky extra pořádně nic nenachází. Povšimne si ovšem Moria. Doštrachá se tedy postupně k němu. Lehne si vedle něj, ale tak, aby se navzájem hřály a rázem znovu upadne do toho svého spánku. Rozhodně spí klidněji už jen díky tomu, že se během spánku necítí být sama. Během spánku ho nakonec obejme. Dýchá se jí lépe, protože jí tak nejde chlad na hruď. Pomalu, ale jistě se blíží svítání, dokud slunce nevyjde a nezačne je hřát svou září.*
*Tak, on sám bol len v trenkách, takže tie vyschli ľahko, aj keď zadná čašt bola vyschnutá. Navyše sa potom obliekol do suchého, takže to až taký problém nebol. Tak či onak, hoci sa mu podarilo zaspať, spal schúlený, aby hrial sám seba a ešte sa občasne rôzne hmýril, či už od zlých snov alebo od triasky zo zimy, kvôli čomu presne asi nikto nevedel. Tak či onak, predsa len to nebola taká zima, pri ktorej by mrzli, keďže aký taký úkryt im tvoril ešte aj prístrešok a z bokov tam boli ešte nejaké ďalšie, prípadne občas stromy. Áno, prechladnúť sa takto dalo ľahko, no čo je prechladnutie? V podstate nič, z toho sa dá ľahko dostať, život si už uchránili. Nad ránom, ešte predtým, než vyšlo slnko, už spal ale úplne pokojne, lebo mal pekný sen. Snívalo sa mu o tom, že sa jeho otec vrátil, pochválil ho a zasa bol pri ňom. Že sa to všetko vrátilo do starých koľají, kedy spoločne žili v jaskyni a darilo sa im.*
*Jen co má volné ruce, schoulí se instinktivně, protože jí je náhle chladno od ještě vlhkých částí oblečení co jsou nyní na vrchní straně, zatímco suchá část je u země. Leží na jiném boku, než předtím. Přesto se dá říct, že nijak velké chladno rozhodně není. Jen fouká chladnější vítr a není teplo, jako bylo během většiny dne. Ten chlad od toho oblečení jí lehce probírá, ale zatím si to ani neuvědomuje. Má pěkný sen o tom, jak je v teple zabalená v teplé, hřejivé dece ve svém domově a jsou tam s ní ti co se o ní po celou dobu starali. V tom snu jí netrápí vzpomínky na to co se stalo, takže leží i spí v sebejistém poklidu.*
*Robil čo mohol a jeden prístrešok nebol ani tak ďaleko, no jemu to aj tak prišlo, že je nemožné sa tam dostať. A čomu sa aj čudovať? Snažil sa ju niesť, ťahať, proste všetko, čo išlo a mohlo nejako pomôcť. Avšak, ani to ju neprebudilo a iba sa po ňom párkrát ohnala. Vtedy sa mu ale vyšmykla a stihol ju len tak tak zachytiť, no aj tak to ňou muselo trhnúť. Po niekoľkýh minútach boja sa dostal s ňou až k tomu prístrešku, aj keď nevedno, na koľko ju tam dostal a ako trčala von. To mu však bolo jedno, lebo síce nebol záchranár zo snov, snaha sa poprieť nedala. Nakoniec sa rozhodol ísť ešte pre svoje zvyšné veci a porozhliadnuť sa po niečom, čím by sa mohli zahriať a zakryť. Keď však nič také nenachádzal, tak to vzdal a rozhodol sa ísť spať. Veď hádam nebolo až tak chladno, aby zamrzli.*
*I přesto, že se ochladilo, nadále hluboce spí. Ani nezaznamenala, kdy se ochladilo. Oblečení vespod je totiž stále vlhké, takže určitě bude nachlazená. Je vidět, že si po tom šoku, kdy málem zemřela, potřebuje odpočinek, aby se vzpamatovalo minimálně tělo, aspoň trochu dle možností co mu jsou nabídnuty. Spokojeně si oddychuje, ale není to hladký dech. Ani s ní nehnou pokusy Moria jí přesunout. Neprobudí jí to, že je tažena po zemi a odírá se jí tak kůže. Maximálně tak se po jisté chvíli, ale absolutně bez síly, mátožně ožene právě po něm a protestně zamumlá ze spánku. Ocásek schovává zmoženě na břiše a uši má úplně volně. Z toho jednoho jí kape voda co se v něm udržela do teď, což jí začne lehce lechtat, takže jím škubne ve snaze se toho otravného pocitu, co jí nutně probírá ze spánku, zbavit. Rozespale, stále spíš spí, ztěžka pootevře očka a stěží zaznamená, že s ní Morio něco provádí.* Eh..? *Je jediné co z ní nechápavě vyjde, jelikož se její mysl zas plně poroučí do hlubin spánku.*
*Nevedno, ako dlho to bolo do západu slnka, či polhodina, hodina alebo dokonca hodín niekoľko. Avšak, jedno bolo isté, keď sa slnko stratilo za stromami, tak tam zostalo nepekne zima. Veď samotný chlad sálal aj z vody, pri ktorej brehu boli, nie to, keď sa slnko stratilo a zem i vzduch nemalo čo už ohrievať. Jeho telom prešla triaska, na ktorú sa zobudil. Nechápavo sa porozhliadol po okolí, kde to je a čo sa vlastne stalo, no v tom ho striaslo opäť. Okamžite vyskočil a prešiel pár krokov krížom k svojim vecom. Okamžite schmatol tričko, ktoré medzi časom už uschlo a natiahol si ho na seba. Tak isto to spravil aj s kraťasmi a topánkami, no ďalší problém bol, že noc ešte len začínala a to sa už takto chlad prejavil a on tu mal len tie letné veci. Pozrel sa na to dievča a vedel, že mrznúť ju tu nemôže, ale predsa len sa najprv musel uistiť, či nič zo svojich dôležitých artefaktov nestratil. Teda, dá sa o tých veciach hovoriť ako o artefaktoch, keďže ich dostal od samotného boha, Žiariaceho generála – boha blesku. Keď sa uistil, že šiltovka a bič neutrpeli žiadnu škodu, tak sa porozhliadol, kde by mohli prenocovať a zároveň sa zohriať. No okrem tých starých slamenných prístreškov tu nebolo nič, nič, čo by mohlo lepšie poslúžiť. Pokúsil sa dievča zodvihnúť, aby ju k jednému preniesol a nebolo ani také ťažké, no aj keď si jeho svaly oddýchli, stále bol vyčerpaný a hlad tiež nedodával dobrotu. Preto problémy boli na mieste, veď on sám bol dieťa, ale vytrvalé, takže sa nemienil nechať len tak odradiť.*
*Stěží zaznamená jeho reakci na to gesto, ale aspoň tak ví, že si toho všiml. Sama má též problémy vůbec udržet otevřené oči a vnímat. Navíc sluníčko přeci jen začíná prohřívat její tělíčko, i když u ocásku a uší i vlasů to potrvá o něco déle. Strašně moc jí to topení se i dušení se, zmohlo fyzicky i psychicky. Pomalu, ale jistě se její pokusy o udržení se při vědomí, míjejí účinkem. Prohrávají proti vyčerpání, takže během chviličky též usne, hlubokým spánkem. V poklidu během něj s menšími zádrheli, oddychuje. Obloha je naštěstí bez mráčku, takže během spánku dost oschne, krom míst, které při tom lehu, stíní. Schoulená spí opravdu tvrdým spánkem.*
*Snažil sa ju sledovať a skúmať, či žije, no oči sa mu lepili, vzdoroval im z posledného. Keď sa snažil pozorovať nebo, tak to bolo len o to horšie, lebo mu skôr svietilo do očí. Cítil chlad, najmä od rieky a sám bol stále mokrý, no nemal silu sa postaviť, nie to oblieknuť. Keď zdvihla palec ako náznak odpovede, tak sa len mierne pousmial. Bolo to pre neho aj dostatočné uznanie, že to predsa len zvládol, aj keď to bolo obtiažne a nakoniec si musela dopomôcť sama. Hoci sa snažil vzdorovať, teplé lúče, ktoré k nim predsa len nejak prenikali, ho dokázali ešte ukolísať. Nakoniec im predsa len podľahol a z únavy zaspal na chladných vlhkých kameňoch. Nevedno ako spal a aké obtiažne by bolo ho zobudiť, no bolo isté, že sa mu nič nesníva, keďže jeho tvár zostala chladná, ten úsmev, ktorý jej daroval, už dávno zmizol. Uvedomoval si, aké nebezpečné to tu môže byť, ale únavu predsa nedokázal premôcť len tak, hlavne, keď už nemal ani energiu a jedlo.*