Tiež známy ako Mesačný ostrov alebo Ostrov démonov. Je to domov priateľských démonov, ktorí nenávidia násilie, a sú na ňom zároveň pozostatky stratenej civilizácie.
Ostrov Galuna
84 komentářů u Ostrov Galuna
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Keď mi to oplatil tou provokáciou, ktorá ma viac než dosť vzrušovala, tak som mal dosť na málo, aby som z neho oblečenie zas nestrhol a nestiahol ho do postele. Nakoniec som sa ovládol a uspokojil len s tými francuzákmi a dotykmi. Ale keď prechádzal cez pýchu, ktorá bola neustále pripravená na akciu, tak moje srdce prudko zrýchlilo a z úst sa mi vydral vzdych.* Ty si vážne koleduješ o výprask po holom. *Dodal som provokatívne a venoval mu ešte rýchlo posledný bozk, než som sa konečne začal obliekať. Ani som sa nestaral, či oblečenie, ktoré si obliekam je moje alebo či si ho obliekam správne, keďže som bol príliš zaujatý Ryuuom a bolelo ma, že toto je rozlúčenie na bohvieako dlho. Skontroloval som si, či mám všetko a podľa rýchlej kontroly som mal mať všetko dôležité. Až teda naňho. Vybehol som z chatrče a vrhol sa naňho. A to doslova, keďže som vyskočil, rukami sa zachytil okolo jeho krku a nohami naňho zahákol ako nejaký kliešť. Nenásytne som ho bozkával a z oči mi pomaly začali tiecť slzy.* Zbohom, *Pri potrebnom oddelení pre nádych som to kruté slovo vyriekol, ešte raz ho pobozkal, no potom som sa teleportoval preč. Teleportoval som sa rovno na loď, keďže dopravný prostriedok som si naučil takto poistovať. Veď človek nikdy nevie, kedy bude potrebovať zdúchnuť a toto slúžilo presne na to. Neskutočne ma bolelo takýmto spôsobom ho opúšťať, ale inak by som sa nedonútil ho opustiť.* Ja si ťa nájdem…
Co bych bez Tebe dělal, že? *Nemohl jsem si nerýpnout. Rozloučení bylo opět vzrušující, strašně moc mi tohle bude chybět, hlavně to lehké škrábání jeho strniště, na mém těle, rtech, prostě všude. Ale, jen, co se chystal odejít, převléct se, využil jsem podruhé svých schopností a přemístil jsem se u něj. Také jsem toho musel pochopitelně využít, když ještě na sobě nic neměl. Přitom, co jsem se loučil s jeho rty, francouzskými polibky, jsem rukama naposledy ohmatal celé jeho tělo. Nehorázně mi budou chhybět jeho těžce vydřené břišní a prsní svaly. Také jeho úd nezůstal jen tak. Silně jsem přes něj rukou projel, také kolenem jsem ho dráždil. Až poté jsem mu dal prostor, v klidu se obléct, zatímco já jsem si připravil všechny věci před chatku. Připravoval jsem se také na naše rozloučení, které bezpochybně obsahovalo další pětiminutovou líbací scénku.* Raději se přemist, at za tebou nemusím utíkat a tahat tě zpátky do chatky..Bez legrace.*Nakonec, myslel jsem na to, že se co nevidět bueme spolu válet v posteli a cítit přítomnost toho druhého. Jak jsem řekl, poháněla mě tahle myšlenka, idea. Dodávala mi sílu, která byla momentálně důležitá, důležitá pro to, abych měl důvod, tady být.*
*Keď opustil teplo postele a tým v podstate aj mňa, tak som dosť zosmutnel, no vedel som, že to je nevyhnuteľnosť. V tom som si spomenul však na niečo, bez čoho ho nemôžem nechať odísť. V momente som sa teleportoval k meču, na ktorom som mal umiestnenú značku a ktorý sa nachádzal vonku, ako som ho tam zanechal. Nešiel som tam však kvôli nemu, ale kvôli niečomu, čo sa nachádzalo blízko neho. Bol to prívesok s množstvom spomienok, ktorý Ryuu zahodil, keď som ho provokoval. Vzal som do ruky rukoväť meča, aby som naň nezabudol, ale vzal som hlavne ten prívesok. Následne som sa už rýchlo rozbehol do chatrče, pričom som sa zastavil až pri Ryuuovi. Rukoväť bez čepele som hodil k môjmu tričku a venoval sa zas milovanému.* Na toto si hádam nezabudol… *Prevliekol som mu ho cez hlavu, aby ho mal. Avšak, neodolal som a musel som mu ešte na chvíľu vyhrnúť tričko. Vidieť jeho hruď, dotknúť sa jej a pobozkať ju. Koniec koncov, bolo potrebné sa rozlúčiť so všetkým. Ešte som pobozkal blonďáka na peri, no potom som sa už vydal obliekať aj ja.*
Slibuju..Jsem přeci elita, ne? Nemysli si, že mě jen tak něco dokáže porazit. *Odpověděl jsem mu a zároven se opatrně vymanil z postele. Ono, dřív to přijít muselo, samo sebou, nejraěji bych tu ležel celou věčnou a ukájel se pocitem, který mě pohltil do takové míry, až mám místy strach, že to ani není skutečné. Oblékání proběhlo bez problému, ale místy bych nejraději, kdyby vše ze mně opět shodil a vzal by si celé mé tělo. Jak tak koukám přes okno, už v tak brzkých hodinách se zdálo na příjemné teplo.* Nezapomen si vzít jídlo na cestu, přece jen, jedeš bůhví kam a nemáš potuchy, kdy narazíš na jakousi lokalitu..Hlavně, nechod do extrémních situací, mysli na mě, já bych to tu vážně bez tebe nedal, ano? … *Vysedával jsem na stole, zamyšleně zahleděný do prázdného koutku v chatce. Už se na mě projevoval smutek, který jsem jen tak těžko mohl zakrýt.*