Tiež známy ako Mesačný ostrov alebo Ostrov démonov. Je to domov priateľských démonov, ktorí nenávidia násilie, a sú na ňom zároveň pozostatky stratenej civilizácie.
Ostrov Galuna
84 komentářů u Ostrov Galuna
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
*Sám som si uvedomoval to isté, aj keď sa mi to nepáčilo. Koniec koncov, pokojne mohli byť lovci už na ostrove a ja som o tom ani nevedel, lebo som sa na okolitý svet vykašľal, keď som mal Ryuua pri sebe. Možno som veril, že sa mi podarilo ich zbaviť, ale utekal som im cez more a pripravili ma o zásoby, takže si mohli byť istý tým, že zakotvím na čo najbližšom ostrove. A tak som aj urobil. A bol som za to rád. Veď som strávil takú noc, akej sa žiadna iná nevyrovná. Zároveň som sa nedokázal dostať zo svojej umelej škrupiny a vyznať city, čo bolo viac než veľký úspech.* Prosím ťa, sľúb mi, že na seba dáš pozor. Že si budeš dávať pozor na svoje zdravie a chrániť sa, nikdy nepodceňovať situáciu. Neprežil by som, keby sa ti niečo stalo. A na to mysli tiež, lebo keď budem mať príležitosť, tak sa na teba povesím a už sa na nezbavíš. Budem ťa otravovať naveky, aj keby sa mám vakeky skrývať.
Ale já to spíš myslel z té jiné stránky.. Jakože…No, nic.. Nebudeme plýtvat časem,který je momentálně pro nás drahocený..* Pousmál jsem se. Z počátku jsem měl strach z vyznání, ale ten po chvilce opadnul. Neměl jsem ani téměř vůli, odtáhnout se od něj, obléct, vyrazit na cestu…Prostě to nešlo.* „Noták..Vzchop se, chlape.. Prožil si krásnou noc.. O to víc začít makat, aby nastala další.“ *Vtloukal jsem si do hlavy. Opět jsem ho políbil a ke konci mu zkousnul jeho ret. Cítil jsem jeho strniště, které sjelo po mé bradě.* Vážně, asi bychom měli…vyrazit, zlato…Nechci, aby si ten idiot myslel, že jsem zmizel z vesnice a má ode mne pokoj.* Ušklíbnu se zlehka. Vtipné na tom bylo, že zrovna já jsem se nikam nehrnul. Jen jsem rukou nahmatával kousky mého oblečení.*
Máš pocit, že po niečom takom túžim? Že túžim po tom mať od teba pokoj? Nie, ja túžim po tebe a túžim po tom, ťa mať stále pri sebe. *Nzne ho pohladím po tvári, pričom nechápem, čo ho to zas napadlo. Čo chce odo mňa nejaký dôkaz mojich slov alebo čo? Vlastne, až teraz si uvedomím, že som sa mu vlastne vyznal a to hneď, bez nejakej prípravy, a tak sa len začervenám, no našťastie len mierne a nenápadne. A navyše tá odpoveď vo mne vyvolala nebeský pokoj. „Je taký sladký. Ani sa nedivím, že som sa tak priznal, veď kto by ho nemiloval? Neviem, či sa dokážem ešte chvíľu zdržať, no ak to takto pôjde ďalej, tak sa už neudržím…“ Oprel som sa čelom o jeho a len si ticho užíval tej blízkosti.*
*Obmotám své ruce kolem jeho krku, krátce poté, co mě opět láskyplně políbí.* Jseš si ale vědom, že tím prstenem a celkově, tím, co zde proběhlo, mě máš na svědomí? Už ti nedám pokoj. Ted máš ještě šanci, z toho vycouvat.* Zlehka se kousnu do rtu, přitom se mu koukám do očí. Chtěl jsem tuto chvíli trochu odlehčit, ale nakonec se mi to nedaří. Jeho smutný pohled ve mě vyvolával bolest. Není na stoprocent jisté, že se nám to podaří, žádná jistota, které bychom se mohli držet. Zbývala nám jen naděje, ze které budu přežívat. Sám se budu snažit o to, kdyby se objevil u mne ve vesnici, odhlečit situaci v ní. Bude mě to stát dosti sil, ale poháněla mě myšlenka na něj, která mi dodávala sílu, prakticky, dokázat cokoliv.* .. Já..Tebe taky, Moreo..Strašně..*A tady jsem navíc uvěřil, v lásku na první pohled.*
*S tým cucflekom mal pravdu, ale bolo to myslené skôr tak, aby si ho neodstraňoval nejakou technikou ešte skôr. A to, že som ten predmet nazval prsteňom? Bolo to najvýstižnejšie a išlo o jeho emocionálnu hodnotu. A tá bola už predtým, keď bol ešte ako náramok, dosť vysoká, nie to teraz, keď som ho v podstate bral ako zásnubák. Ach, keby to len zásnubák naozaj bol a značil moju a Ryuuovu spoločnú budúcnosť ako páru. O niečom takom by som rád sníval. Keď však blonďák začal s tou vetou a ja som pochopil, kam to smeruje, prudko som sa vyškrábal vyššie a včas ho umlčal bozkom. Riadne precíteným bozkom plným vášne.* Možno sa naše cesty teraz budú musieť rozdeliť, ale milujem ťa a postarám sa o to, aby sme sa čoskoro opäť stretli. Aj keby to malo byť u teba doma, v Iwagakure. *Môj pohľad bol plný smútku, keď sme sa bavili o tomto.*
No, nemyslím si, že mi ten dárek na krku jen tak zůstane..*Zasměju se zlehka.* Ale ten prsten budu mít stále při sobě..*Mrknu na něj. Technicky vzato, bylo to to nejcenější, co jsem u sebe měl, když to vezmu po emocionální stránce. Znamenalo to pro mě strašně moc. Ovšem, tu budou padat otázky, co to pro mne znamená, ale budu mít dost času, vymyslet si něco při cestě do takzvaného domova, kde to není dvakrát růžové.* Až nabereš síly, měli bychom něco sníst a pak…*Náhle to na mě dopadlo. Nedokázal jsem ani dokončit tu bolestivou část. Za pouhý jeden den jsem dokázal pocítit něco, jako je láska, v což sem nikdy nedoufal. Tentokrát ale budu žít s pocitem, že je tu někdo, kdo mě má rád a nenechá si mě jen tak ujít.*
*Niežeby ja sám som nebol poriadne vzrušený a netúžil po niečom podobnom, vedel som, že potom by som sa už neudržal a vzal si Ryuua celého. A netreba vysvetlovať, čo by to znamenalo. Preto som bol radšej spokojný s tým, ako to bolo teraz. Takto som mohol aspoň naslúchať jeho srdcu, ktoré bilo ako splašené, asi s podobnou frekvenciou, ako to moje. Chcel som, aby tento moment trval čo najdlhšie, no aj tak som vedel, že čoskoro skončí. Preto som mu dal len jemnú pusu na hruď, na približné miesto srdca. Potom som si hlavu opäť pokojne oprel o neho a privrel oči, no zároveň ho pevne objal, aby mi bez poriadnej rozlúčky nemohol utiecť.* Kiežby to mohlo byť už zajtra, lebo už do vtedy mi to príde ako dlhá doba. Ale ako sa hovorí, na dobré sa čaká, na teba by som čakal až do posledného dňa sveta. No beda ti, keď niečo urobíš s tými pamiatkami, či už cuclfekom alebo… *Ako to vlastne nazvať? Dalo sa to nazvať prsteňom? Alebo zásnubákom, keď mu pri tom niečo sľúbil? Ale to by bola asi blbosť.* prsteňom. Je mi jedno, ako to budeš zdôvodňovať, ale necháš si ich…
*Ten závěr mě absolutně rozpoložil. Bylo mě až líto Morea, když beru v potaz, jak velké množství to muselo být. Nedokázal jsem se ani hnout. Na druhou stranu, toto tří leté vyčkání na opravdové zrušení, se přece jen vyplatilo. Tolik mě nabudil k tomu, abych mu to oplatil, ale se vším všudy, jak si to právem zaslouží..* Musíš se snažit…Musíme, tedy..Abychom se co nejdříve viděli. *Stěží ze mně vyjde tato věta. Nemusel jsem ani vysvětlovat, co za tím stálo. Z mé strany to bylo neférové, ale chápal jsem jej. Jakmile si založil hlavu na můj hrudník, nedokázal jsem z něj pustit oči. Tak těžko mi bylo při myšlence, že se co nevidět rozdělíme a já na něj budu muset čekat..*
*Snažil som sa, ako som len vedel a tou najlepšou odmenou pre mňa bolo, že tým uspokojujom svojho milovaného. Avšak, keďže fajku som skúšal týmto spôsobom prvýkrát, nebolo všetko perfektné a hlavne ma príliš zaskočilo to, čo prišlo. Samozrejme, že som vedel, ako prebieha mužské urobenie sa, veď sám som to zažíval, ale schytať to všetko do úst, na to človek pripravený byť len tak nemohol. Keď to už teda prišlo, tak sa to množstvo teplej tekutiny, ak sa to tekutinou dalo nazvať, snažil prehltnúť s prižmúrenými očami. Sám som sa tak rozhodol a preto som to musel priviesť až do úplneho konca. A to sa mi aj teda podarilo. Nakoniec som sa Ryuuovmu údu zostal ešte chvíľku venovať, no teraz som po ňom len prechádzal jazykom, akoby som sa ho snažil očistiť. Takto som po ňom ešte párkrát prebehol, no potom som všetok zbytkový obsah úst spolu so slinami prehltol. Vytiahol som sa vyššie, tak, že som sa hlavou oprel o jeho hruď a ležal vlastne na ňom. Takáto chvíľa mi totálne k šťastiu stačilo, samozrejme, že by sa to ešte dalo vylepšiť, Ryuuova prítomnosť bola samo o sebe viac než dosť.*
*Tak trochu jsem byl Moreovým krokem zaskočený, ale nijak jsem mu v tom nebránil. Zase, snažím se to oddálit opravdu, co je v mých silách, protože můj poslední imntimní styk byl před necelými třemi lety a od té doby, no, si pouze pomáhal svou rukou. Ruce jsem zarýval do dřeva a oblečení okolo, nedalo se to jen tak vydržet. Pocit to byl neskutečný, toto bylo prvně, co se mě někdo takto snažil uvolnit. Mé svaly se napínaly, nedokázal jsem se ani pořádně nadechnout, natož vydechnout. Už nezbývalo málo a jsem si jistý, že to nevydržím.*
*Tie vzdychy ma len presviedčali o tom, že to robím správne, aj keď som v tomto amatér. Koniec koncov, stále som bol aj chlap, tak som vedel, čo je príjemné a toho som sa snažil držať. Keď ma Ryuu zastavil a pritiahol k sebe hore, tak samozrejme, že som ho tiež pobozkal, no nad tou poznámkou som sa pousmial.* Kto povedal, že pre teraz končím? *Potlačil som ho naspäť do ľahu, no teraz som sa nezdržiaval prechodom cez jeho hruď. Teraz som rovno preskočil k jeho údu. Možno to bolo nič oproti tomu, čo príde hádam čoskoro, no nemienil som to vzdať a chcel som to dokončiť. Chcel som Ryuua spraviť, aj keď len ústami. Preto som sa s neotrasiteľnou vôľou rozhodol pokračovať, pričom som sa snažil ísť s ním čo najhlbšie do úst, ako som zvládal. Na chvíľu som si ho však musel z úst vytiahnuť, no vtedy som ho opäť obtáčal aspoň jazykom. Jeho úd príjemne pulzoval, no čo bolo prekvapivejšie, pripadalo mi, že sa ešte zväčuje. Po chvíľke tohto pomalšieho tempa som si ho opäť vložil do úst a tempo trochu zrýchlil.*
*Tenhle sexuální dárek byl pro mne, jak extrémním vzrušením, tak ohromným vyprovokováním, které nemělo obdoby. Nehorázně jsem už ted počítal dny, kdy „spojíme“ naše tělo v jedno. Zakláněl jsem hlavu dozadu a snažil se tiše vydýchávat..No, moc mi to nešlo, mé vzrušení šlo opravdu slyšet. Nemohl jsem se toho nabažit. Zas ale, po chvilce, jsem musel zasáhnout a ukončit to, jelikož jsem opravdu cítil, že už déle nevydržím. Škubnul jsem tedy tělem a postavil se na kolena, pričemž jsem si Morea přitáhnul k sobě, do stejné výšky a políbil ho. K tomu, mé ruce zajely do jeho vlasů, za které jsem silně zatáhnul.* Neumím si opravdu představit nikoho jiného, který by se semnou vyřádil..Už aby to bylo..* Šeptnul jsem mu do ucha.*
Sklony k sexualite? To by som sa potom takto nekontroloval a už dávno by sme boli niekde úplne inde… *Vyplazil som mu jazyk, no v tom istom momente som prestal s provokovaním a oboma rukami ho pevne chytil, čím som mu zabránil v postupe nižšie.Prevalil som nás, aby on bol dole a ja hore.* Prepáč, ale ber to ako darček. *Skôr, ako by stihol namietať, som ho umlčal bozkom. Hneď ako som sa odtrhol od jeho pier, som si premeral jeho krk, na ktorom sa týčil cucflek, ktorý som mu spravil predchádzajúcu noc a len som sa nad tým pousmial. Rýchlejším tempom som bozkami prebehol cez jeho hruď a bruško, až som sa zastavil opäť pri jeho pýche. Tentokrát to už nebolo len o provokovaní, tentokrát som to mienil ukončit touto úrovňou, aby mal aspoň niečo, na čo by mohol spomínať. Znovu som jazykom prešiel po špičke jeho údu, no tentokrát som ho jazykom aj celý obkrúžil a zmapoval. Pri tomto som sa však nezastavoval. Keď som niekoľkokrát zmapoval jazykom aj dĺžku, tak som si ho pomaly vložil do úst a začal precízne odvádzať svoju prácu.*
Ne, jen to ne, prosím..* Opět mě popadla touha, upřímně, tvrdě si to s ním rozdat. Samozřejmě, k tomu bych neschválil, jelikož jsem si to představoval úplně za jiných okolností..Zas ale, trochu se poškádlit, navzájem, vůbec nebylo špatné. Mé rty se zastavily k jeho krku, které ho začaly laskat. Vůbec se mi od něj nechtělo jít, už tak budu mít problém, vydat se jiným směrem, než Moreo. Takové to ranní odreágování byl perfektním a zároven bolestivým začátkem dne. Jen, co dokončím práci na krku, posunu se tělem o něco níže, abych tak trochu dráždil jeho úd.* No..musím říct.. Asi oba dva máme opravdu velké sklony k sexualitě… Snad nikdy nemáme dost..*Zasměju se tomu.*
Dobré ránko… *Dodal som dosť omeškane, ale to sa hádam vsiakne. Bolo mi neskutočne príjemné cítiť jeho telo, celé telo, na mojom, no zároveň to moju túžbu len posilňovalo. Vedel som si predstaviť, že takto zostanem veľmi dlhú dobu, no bolo mi jasné, že to možné nebude. Udržať s ním a jeho bozkami krok sa zo začiatku zdalo ako riadna fuška pre ospatého človeka, ale keď som sa do toho úplne vložil, tak to nebol žiaden problém. Ľavou rukou som pri bozkoch pomaly prechádzal po jeho chrbte nadol, kým som sa nezastavil na jeho pevnom vyšportovanom zadku. Moja ruka sa hodnú chvíľu zabávala na ňom, keď ho chytala a stláčala, no to nebolo dostatočné. V samotnom zápale sa ruka zošmykla cez bok a hľadala si cestu k jeho údu, po ktorom som ho chcel chvíľu hľadiť.*
Hele, kdo se to probral..Krásné ráno..*Věnoval jsem mu upřímný úsměv.* No, věř mi, že já bych bez dárku neodešel..*Povím, jen co nastane jejich první ranní polibek, který ve mě vzbuzoval pocit radosti a štěstí. Omotal jsem ruce kolem jeho krku a zlehka si na něj lehnul. Ono, tak nějak to na mě přišlo, a začal jsem s francouzkými polibky, opravdu hlubokými, ale to bylo celé. Také jsem doufal v to, že se někdy v budoucnu tohle bude opakovat. V místnosti bylo stále teplo, avšak, i kdyby nebylo, jsem si jist, že Moreo mě svým tělem hodně zahřeje. V batohu jsem jen zkoumal, zdali bylo dostatek jídla a pití , pro oba.*
*Tak pokojne a dobre som nespal odkedy som bol donútený utiecť z Iwy. Bol to ten najlepší spánok vôbec a to vďaka pocitu, že pri sebe mám tú najúžasnejšiu osobu na svete. Áno, keď sa Ryuu prebral, tak som ešte spal, no napriek dobrému spánku, moje telo bolo proste už vycvičené sa zo spánku ľahko prebrať. A preto, keď sa začal po niečo nenápadne načahovať a musel sa teda posunúť, som sa zobudil, ale zatiaľ som roztváral iba jedno oko.* Hádam si si nemyslel, že mi len tak utečieš bez akékohoľvek rozlúčenia.* Pevne som ho objal a načiahol som sa pre ranný bozk. Bolo to neskutočné, ale aj napriek tomu, že som sa ani poriadne neprebral, mal som naňho už chuť. A rád by som si ho aj vzal, no vedel som, že nemôžem. Respektíve môžem, ale okradol by som o to neskutočné vzrušenie z prvého sexu s milovaným svoju budúcnosť.*
*Už jsem se zmohl jen na kratší pokývnutí hlavou. Sice, sám jsem měl na paměti, že místo spánku jsme mohli ještě diskutovat, či se nějak trochu „odvázat“, ale cesta po oceánu pro mne byla opravdu vyčerpávající. Usínalo se mi snad nejlép v životě..Aby taky ne, když jsem měl po boku někoho, jako byl Moreo.. S vytápěnou místností a přítomností drahé osoby, jsem v klidu usnul.*
*Ráno jsem se probudil jako první, a s ranním zívnutím jsem se ujištoval, zda to přece jen nebyl sen..Srdce mi poskočilo, když tomu tak nebylo. Ležel tu, vedle mě, s rukou kolem mého krku, mne objímal. Vypadal tak sladce…No, rozohodně jsem neměl v plánu, ho budit. V tichosti jsem se natáhnul pro svůj batoh, ležící vedle postele.*
Nemusíš mi to pripomínať. „Aj keď, nedokázal by som sa zadržať, keby ti niečo hrozilo. Už vôbec nie od hentoho.“ Ale teraz už by sme mali ísť asi spať. Predsa len, aj spánok je dôležitý, hlavne ak si chce človek odpočinúť. Budem tu s tebou celú dobu, tak sa bleskov báť nemusíš. *Ešte som sa rozhodol pre provokáciu, no ukončil som to bozkom. Ako inak, že? A niežeby sa mi chcelo nejako extra spať, veď som ani nezvykol dlho spávať, keďže v spánku bol človek nechránený, ale nemohol som spánok odoprieť Ryuuovi. A aspoň v jeho prítomnosti by som sa pravdepodbne pokojne vyspal, aj keď sa mi priečilo takto plytvať naším časom. Preto som aj dlho po tomto zostával ešte hore, možno aj hodinu som len pozoroval blonďáka s úsmevom a predstavoval si, aké budúcnosti by nás mohli čakať, aj keď ani jedna nebola reálna. Napokon som však únave podľahol aj ja a zaspal. A v momente, keď som ja zaspal, technika na oheň v krbe sa deaktivovala. Našťastie, kozub bol dostatočne vyhriaty, aby si nejaké teplo udržal.*
„Mám dojem, že pro něj neplatí to rčení – Pomstou nic nevyřešíš..Ikdyž, v tomto případě…“ *Zamyslel jsem se okrajově. Pochopitelně, já si dávám pozor každou chvíli, ale nemůžu tvrdit, že Tsuchikage na mě něco neplánuje. Už tak, pár lidí z vesnice, kteří nesdíleli jeho ideologii, „záhadně zmizely“. O tom se ale raději nezminuju, abych nevyvolával další nepříjemnosti. Momentálně ale, mám silnou vůli, přežít…Už jen kvůli němu..* Moreo..Nesmíš hlavně zapomenout, že vesnice je na prvním místě…Slib mi to.. Je to náš domov..